autoři: Boris Redčenkov, Prokop Tomášek, Jaroslav Wertig
spolupráce: ing.arch. Dragan Bekić
investor: GRUNT, a.s.
obrazová dokumentace: vizualizace - cyrany.com

Stavebnice městského centra pro developery

Extenzivní rozvoj měst, jejich expanze do okolní krajiny, je celosvětovým fenoménem. Ambicí projektu SPARK je využít existujícího potenciálu, který tato expanze má. Poskytnout parciálním investorským zájmům koordinaci a kulturní nadstavbu. Tím přispět ke vzniku skutečného autonomního současného a funkčního města. Cílem projektu je vytvořit v rámci řízeného developmentu nového satelitu Bratislavy nazývaného SPARK specifickou oblast, která bude mít význam a charakter městského jádra. Oblast, která bude mít kvality tradičního rostlého historického

města, aniž by imitovala jeho formy. Předpokládáme, že v případě realizace SPARKSTADTu půjde o rozvoj území aplikací liberálně ekonomického modelu. Smyslem projektu by tedy mělo být území pro úspěšné uplatnění volně tržních mechanizmů připravit. Základní nástroj pro řízení rozvoje území a koordinaci zájmů v něm představuje regulace. 

Regulovaný je způsob využití a míra využití území, tedy funkční a prostorová regulace. Oba dva regulované parametry sledují vytvoření podmínek pro vznik kvalit charakteristických pro městské centrum. Kromě regulace je důležitým nástrojem řízení rozvoje území jasná legislativa a transparentní vztahy. Filozofií návrhu A69 je vytvoření jakési flexibilní stavebnice pro developery s jednoduchými pravidly. Prvotní je tedy hledání nejmenší možné autonomně fungující jednotky, rozdělit na tyto jednotky jednotlivé kvadranty, jednotky strukturovat nástroji prostorové

regulace tak, aby: 1.měly přibližně stejnou kapacitu, a aby reprezentovaly přibližně stejně velkou možnost investice; 2.všechny měly propojení na hlavní městské prostory a na obvodovou městskou komunikaci; 3.všechny měly možnost přístupu minimálně ze dvou stran, ze kterých bude možné pozemek obsluhovat, provádět výstavbu, zásobovat, připojovat na inženýrské sítě a vést požární zásah. Z těchto požadavků vyplynulo příčné dělení kvadrantů na pozemky mezi vnitřními městskými prostory a obvodovou komunikací.

Dalším významným parametrem definování nejmenší autonomní jednotky je modulace. Půdorysná modulace vychází z koordinace všech nad sebou seřazených funkcí a jejich stavebně technickým nárokům. Jako jednotící pro všechny typologie byl zvolen modul 20 m, který umožňuje realizovat efektivní parkovací trojtrakt v podzemních garážích, volnou komerční plochu v parteru, flexibilní trojtrakt v podlažích s administrativou a flexibilní plochu pro dispozice bytů v nejvyšších podlažích.

Prostorová koordinace= hmotová kompozice. Nástroje prostorové regulace nejsou uplatněny pouze k vnějšímu tvarování hmoty a kapacity, ale i k zásahu do vnitřní struktury jednotlivých parcel. Na jednotlivé sektory byla rovnoměrně rozdělena požadovaná kapacita hrubých podlažních ploch podle jednotlivých funkcí. Prostor jednotlivých parcel byl odlehčen soustavou atrií, která procházejí po celé výšce nadzemní části parcely. V parteru prochází napříč parcelami soustava pasáží paralelních s hlavním městským korzem. Tyto pasáže propojují

atria a násobí tak komerční potenciál parteru. „Naředění“ prostředí atrii a pasážemi je navrženo tak, aby se dosáhlo rovnoměrné využitelnosti parcel. To znamená, že se tak neděje na něčí úkor a všem to zajišťuje stejný koeficient využití pozemku. Strategie je navržena tak aby vzniklo liberální prostředí s transparentními a jednoduchými podmínkami a pokud možno homogenně rozvrženými rovnými příležitostmi pro jednotlivé developery.