Microverse

rodinný dům
CZ, Uhříněves — 2018
rodinný dům
investor, klient
soukromá osoba
architekt
Boris Redčenkov, Prokop Tomášek, Jaroslav Wertig
spolupráce
Zuzana Bartasová
autor vizualizací
obrazek.org - Michal Nohejl

Microverse
(„microverse - mikrosvět, paralelní vesmír existující mezi atomy“  Marvel.wikia)
Vybrané místo pro stavbu rodinného domu má své kvality, půvab, a pro investory i osobní význam. Z hlediska podnětů, na které se dá reagovat architekturou, je ale prázdné. Nekryté, otevřené, neukotvené k výhledu, dominantě nebo zeleni. Prázdné pole, postupně zarůstající výtrusy příměstské individuální výstavby. Plné je jen očekávání, co vše se zde může odehrát. A tušíme, že odehrát se zde může cokoliv.
Jak v takovém zranitelném nevypočitatelném kontextu definovat domov? Jak tady vytvořit bezpečné zázemí?
Jednou z možných strategií, jak se zde ukotvit a obrnit proti nepředvídatelným změnám okolí, je uzavření se do vlastního mikrosvěta. 
V tom se ale skrývá paradox, rozpor mezi uzavřeností a otevřeností. Za hlavní výhodu bydlení v rodinném domě totiž považujeme možnost maximální otevřenosti, propojení bydlení s exteriérem, půdou, zahradou, terasou, zelení. S pěstováním vlastních rajčat, pobíháním dětí a psa, mumrajem kolem grilu při zahradní party. S vnímáním přirozeného času; svítáním, kvetoucí třešní, zrajícím rybízem a stopami ve sněhu k hromadě dříví do krbu.
Jak se těchto výhod bydlení v rodinném domě nevzdat a přitom si dostatečně chránit soukromí?
Otestovali jsme více než deset různých způsobů jak se vztáhnout k zahradě a zároveň se odříznout od nevyzpytatelnosti okolního světa.
Uvědomili jsme si přitom, jak důležité je pro nás oslunění, a že jednou ze základních kvalit pozemku je jeho dobrá orientace ke světovým stranám. Umístěním každodenních rituálů rodinného života jsme následovali dráhu slunce, čímž se postupně začaly dispozice a průhledy otáčet na diagonálu, až do křivek slunečních hodin. Rodiče vstávají za ranních paprsků, obědvá se ve stínu poledního slunce, děti usínají s jeho západem. Tradiční typologie rodinného domu se rozpadla do abstraktního diagramu, který se postupně začal zhmotňovat.
Intimní části domu a provozní zázemí se sdružily a opevnily v cihlových rondelech orientovaných do vnější zahrady. Rondely jsou rozmístěné ve volné planetární kompozici. Mezi nimi plyne prostor a světlo. Napříč pozemkem, z exteriéru napříč interiérem zpět do exteriéru. Největší rondel se vznáší nad vnitřní zahradou a akcentuje ji jako prostorové těžiště domu. Jako jediný je dořečený. Ostatní jsou segmenty svou neukončeností naznačující plynutí za vymezené hranice. Barbarskost rondelů akcentuje hrubá cihlová struktura v zemitém odstínu kontrastující s high-tech konstrukcí prosklení obytného pavilonu. Propojenost interiéru a exteriéru posiluje jednotný dezén dřeva pobytových ploch.
Pomocí optických a psychologických triků, manipulací měřítka a prací s proporcemi vzniká dojem nečekaně velkorysého a svobodného prostoru. Vnitřního vesmíru, o němž náhodný kolemjdoucí nemá vůbec tušení.

Microverse

rodinný dům
CZ, Uhříněves — 2018
rodinný dům
investor, klient
soukromá osoba
architekt
Boris Redčenkov, Prokop Tomášek, Jaroslav Wertig
spolupráce
Zuzana Bartasová
autor vizualizací
obrazek.org - Michal Nohejl

Microverse
(„microverse - mikrosvět, paralelní vesmír existující mezi atomy“  Marvel.wikia)
Vybrané místo pro stavbu rodinného domu má své kvality, půvab, a pro investory i osobní význam. Z hlediska podnětů, na které se dá reagovat architekturou, je ale prázdné. Nekryté, otevřené, neukotvené k výhledu, dominantě nebo zeleni. Prázdné pole, postupně zarůstající výtrusy příměstské individuální výstavby. Plné je jen očekávání, co vše se zde může odehrát. A tušíme, že odehrát se zde může cokoliv.
Jak v takovém zranitelném nevypočitatelném kontextu definovat domov? Jak tady vytvořit bezpečné zázemí?
Jednou z možných strategií, jak se zde ukotvit a obrnit proti nepředvídatelným změnám okolí, je uzavření se do vlastního mikrosvěta. 
V tom se ale skrývá paradox, rozpor mezi uzavřeností a otevřeností. Za hlavní výhodu bydlení v rodinném domě totiž považujeme možnost maximální otevřenosti, propojení bydlení s exteriérem, půdou, zahradou, terasou, zelení. S pěstováním vlastních rajčat, pobíháním dětí a psa, mumrajem kolem grilu při zahradní party. S vnímáním přirozeného času; svítáním, kvetoucí třešní, zrajícím rybízem a stopami ve sněhu k hromadě dříví do krbu.
Jak se těchto výhod bydlení v rodinném domě nevzdat a přitom si dostatečně chránit soukromí?
Otestovali jsme více než deset různých způsobů jak se vztáhnout k zahradě a zároveň se odříznout od nevyzpytatelnosti okolního světa.
Uvědomili jsme si přitom, jak důležité je pro nás oslunění, a že jednou ze základních kvalit pozemku je jeho dobrá orientace ke světovým stranám. Umístěním každodenních rituálů rodinného života jsme následovali dráhu slunce, čímž se postupně začaly dispozice a průhledy otáčet na diagonálu, až do křivek slunečních hodin. Rodiče vstávají za ranních paprsků, obědvá se ve stínu poledního slunce, děti usínají s jeho západem. Tradiční typologie rodinného domu se rozpadla do abstraktního diagramu, který se postupně začal zhmotňovat.
Intimní části domu a provozní zázemí se sdružily a opevnily v cihlových rondelech orientovaných do vnější zahrady. Rondely jsou rozmístěné ve volné planetární kompozici. Mezi nimi plyne prostor a světlo. Napříč pozemkem, z exteriéru napříč interiérem zpět do exteriéru. Největší rondel se vznáší nad vnitřní zahradou a akcentuje ji jako prostorové těžiště domu. Jako jediný je dořečený. Ostatní jsou segmenty svou neukončeností naznačující plynutí za vymezené hranice. Barbarskost rondelů akcentuje hrubá cihlová struktura v zemitém odstínu kontrastující s high-tech konstrukcí prosklení obytného pavilonu. Propojenost interiéru a exteriéru posiluje jednotný dezén dřeva pobytových ploch.
Pomocí optických a psychologických triků, manipulací měřítka a prací s proporcemi vzniká dojem nečekaně velkorysého a svobodného prostoru. Vnitřního vesmíru, o němž náhodný kolemjdoucí nemá vůbec tušení.