Obě strany, do kterých je možné dům v proluce v Harlemu orientovat, mají své kvality. Uliční průčelí se otevírá do klidné rezidenční ulice s komorní atmosférou a dvouřadou alejí. Vnitroblok zase nabízí pokojný mikrosvět zarostlý zelení. Dům se plynutím svého půdorysu snaží tyto kvality v sobě spojovat.
První výpočty ukazovaly, že je možné vytvořit až osmipodlažní dům. To by ovšem znamenalo dimenzovat únikové schodiště s dvěma únikovými cestami. V důsledku by to znamenalo spotřebovat z pevně dané hrubé podlažní plochy větší procento na vertikální komunikace, tedy na neprodejní plochu.
Strategie byla maximálně využít prostorovou obálku a dané množství hrubé podlažní plochy a přitom minimalizovat plochu pro domovní komunikace ve prospěch plochy bytů.
Rozhodli jsme se tedy pro takové řešení, které nepotřebuje dvojnásobně dimenzované úniky, a o ušetřenou plochu jsme zvětšili byty. Poměrně úzký a hluboký půdorys jsme řešili tak, aby působil nad očekávání velkoryse. Velký otevřený obytný prostor je protažený až do hloubky dispozice. Jeho vzdušnost je daná ateliérovým prosklením fasády a zvýšenou světlou výškou místnosti, propouštějící světlo do hloubky.
Velkorysé prosklení fasády v kombinaci s cihelným zdivem může být chápáno buď jako industriální a nebo jako narážka na okna starého Amsterdamu.
Komunikační jádro a servisní prostory bytů jsou jakoby ohlazené aerodynamikou prostoru plynoucího mezi uliční a dvorní fasádou. V průvanu "vlající" stěny ještě více opticky prostor zvětšují a podporují dojem jeho velkorysosti. Textura cihlového zdiva nechává vyniknout dynamiku jejich křivek. Křivek připomínajících vlnění boků koncertního klavíru.