Místo
Místo je fenomenální vlastní morfologií a úžasným širším kontextem. Rezidenční část se může těšit z jihozápadního svahu s dálkovými výhledy do krajiny Váhu. Severní, lázeňská část developmentu, má kromě dynamického terénu opět fascinující výhledy na Kůpelný ostrov, ramena Váhu a malebná, vrstevnatá panoramata od východu přes sever až na západ. Západní hranici definuje zelená masa lesoparku tvořící významnou zelenou pohledovou hranu Piešťan. Pohyb po takto jedinečně tvarovaném terénu nabízí neustále se proměňující zážitek z hloubky prostoru. Alej na hřebeni je jakousi přírodní kolonádou propojující toto místo s lázeňským i krajinným zázemím. Alej je i silným znakem místa, čitelným z dálkových pohledů.
Základní otázkou je jak v této atraktivní lokalitě s výsadní polohou stavět? Jak zhodnotit její mimořádné kvality; morfologii, výhledy a přírodní prvky? A další významnou otázkou je; jak chceme, aby byla zástavba takto pohledově exponované lokality vnímána?
Riziko záměru spočívá ve vzniku „urbanizovaného kopce“. Výsledkem by neměl být dojem vzlínání a rozlévání běžné zástavby na svah. Cílem by naopak mělo být podržet jeho krajinný charakter a vymezit se vůči existujícím urbánním strukturám. Nepropojovat se s nimi.
Vzhledem k tomu, že na koruně kopce nejsou výhledy tak hluboké jako na jeho svazích a také vzhledem k tomu, že hřeben je už dnes definovaný zelenou alejí, zvolili jsme cestu zástavby svahu se zelenou korunou. Vědomě jsme se vzdali ambice „přehlédnou“ lesopark na západě a z vyšších budov poskytnout výhled na Piešťany. Jejich obraz je sice významný, ale nebyl komponovaný jako městská veduta, takže může stěží konkurovat malebnosti krajinných panoramat. 
Koncept
Analyzovali jsme řadu způsobů zástavby podobných terénních konfigurací rezidenční zástavbou. Jako nejoptimálnější koncepce využití potenciálů místa se jeví terasování. Inspirací nám byly terasová pole, vinohrady. Kaskády umožňují vyhnout se jednomu z nejčastějších omylů urbanizace svahů - odtržení bydlení od terénu a vytvoření nevyužitelných svažitých zahrad. Dalším častým omylem je vytvoření husté vilové zástavby, kde si hmoty jednotlivých vil vzájemně brání ve výhledu a vzájemně se pohledově kontrolují. Vytrácí se tak aspekt privátnosti a individuálnosti. Kaskádové uspořádání umožňuje pohledový konflikt odstranit úplně a maximálně otevřít horizont pro každý dům při zachování intimního charakteru jednotlivých zahrad. Zahrady jsou plně užitné a maximálně propojitelné s bydlením.
Nevýhodou kaskád jsou náklady na opěrné konstrukce a terénní práce. Pokusili jsme se tento handicap odstranit tím, že jsme typologii domu uzpůsobili tak, aby jednou stěnou tvořil opěrku kaskády. Podél této stěny se vine lineární dispozice, ve které jsou všechny pobytové místnosti orientované na úžasný výhled, a z každého pokoje se dá vystoupit do zahrady chráněné proti pohledům za sousedství. Zahrada je opřená o zadní stěnu dalšího domu, který je posazen o úroveň níž, aby nebránil výhledu. Z hlediska uživatelské atraktivity představuje
propojení výhod komfortu jednopodlažního bydlení s plně využitelnou zahradou na rovině, s výhodnou orientací ke světovým stranám a impozantním výhledům, dosažitelné maximum.
Strategie rozmístění funkcí na severním svahu vychází z jejich rozdílných potřeb. Sportoviště potřebují velké nivelizované plochy. Proto jsou umisťována na vrchlík kopce, kde je terén klidnější. Hotelové a apartmánové objekty jsou naopak v částech s dramatickým svahem, po kterém jsou terasovitě uspořádané do několika podlaží, aniž by vytvářely výškovou dominantu. Toto uspořádání garantuje výhledy nejen samotným hotelům, ale i ze sportovišť. Tímto uspořádáním zůstává zástavba na svahu a vrchlík kopce si udrží přírodní charakter. 
Terasování propůjčuje celé lokalitě jednotný charakter s komorním měřítkem kontrastujícím s impozantními průhledy do krajiny.
Koncepce kaskád v tomto případě také umožňuje elegantně koncipovat uliční a cestní síť i veřejný prostor. Tvar terénu určuje měkký tvar ulic na vrstevnicích s dynamickými průhledy. Jedna z ulic
propojuje rezidenční a lázeňskou část. V lázeňské části se rozšiřuje a rozděluje na pěší vyhlídkové korzo s městským parterem a na obslužnou komunikaci s automobilovým provozem. Městský parter tvoří vstupní, společenské a komerční části hotelů. Mají formu lázeňských kolonád.
Stávající síť alejí tvoří v tomto systému jakési zelené transverzály, parkové cesty propojující lokalitu s vycházkovými, turistickými a cyklistickými směry do krajiny nebo do centra Piešťan. Alej na hřebeni se stane součástí navrženého lázeňského korza, které se tímto zokruhuje. Jako atrakci a cílový výletní bod na tomto nově vzniklém okruhu navrhujeme subtilní rozhlednu s jedinečným výhledem.
Věříme, že synergickým prolínáním typologie, architektury, urbanizmu a landscapingu vznikl jednoduchý, srozumitelný a silný koncept oslavující jedinečnost místa.