Smíchov City - Sever

CZ, Praha 5 - Smíchovské nádraží — 2018
urbanismus
investor, klient
Smíchov Station Development a. s. (Sekyra Group a. s. a České dráhy a. s.)
architekt
Boris Redčenkov, Prokop Tomášek, Jaroslav Wertig
spolupráce
Erik Hocke, Barbora Havrlová
technické řešení, spolupráce
CASUA spol. s.r.o. (HIP), Building s.r.o. (statika), Ing. František Chuděj (PBŘ), Ampeng s.r.o.(SHZ), MATOUŠEK TZB s.r.o. (VYT/CHL), Bomart s.r.o. (ZTI), Explan s.r.o. (ELE/SLB/MAR), AF-Cityplan s.r.o. (doprava), Deltaplan s.r.o (ZOV), Terra florida (SÚ)
autor vizualizací
archprint.cz a studiohorak.com

Urbanistický koncept nové čtvrti se opírá o principy tradičního města, které je založeno na kvalitním veřejném prostoru ulic, parků a náměstí vymezených městskými bloky, je živé, bezpečné a zdravě multifunkční, tak jak to známe nejen z původního Smíchova, ale také z Vinohrad, Žižkova či Dejvic. Projekt má však vyšší ambice než pouhé kopírování města 19. století, chce být esencí toho nejlepšího z tradičního města, zbavené tradičních problémů. Vyřešená doprava, parkování, stromy v ulicích a vnitrobloku, živý parter. Chce propojit práci, bydlení, nakupování, školu, odpočinek do jednoho místa a tím nabídnout prostor, který se stane domovem.
Nová koncepce, zahrnující celý Smíchov - jih, je založena na vytvoření implantátu urbánní tkáně schopné zacelit plochy uvolněné železnicí.
Propojuje se s okolní blokovou strukturou ve všech uličních osách (druhý obrázek zleva nahoře), výšková hladina se jednotně vztahuje k precedentu stávající hladiny zástavby. V pražském panoramatu nezviditelňuje sama sebe, ale akcentuje průhledy na existující  dominanty  Hradčan,  Vyšehradu, Karlova, Zlíchovského kostelíka.
Návrh na první pohled vypadá jako konzervativní lpění na blokovém urbanizmu 19. století. Skutečnou snahou je však upgradovat tento osvědčený model, posílit jeho silné stránky a řešit aspekty, ve kterých z dnešního pohledu selhává. Silné stránky jsou univerzálnost a nadčasovost mřížky, liberální prostředí stejných pravidel a rovných šancí, možnost naladění intenzity k dosažení očekávané „městskosti“ života, čitelnost a srozumitelnost v definování jednotlivých prostorů. 
Hlavním městským prostorem je nový pěší bulvár mezi novým Jižním terminálem a novým náměstím Na Knížecí. Nový bulvár je symbolicky vytyčen v linii průhledu na Pražský hrad a kostel sv. Václava a svým charakterem bude působit jako lineární park.

PĚŠÍ ZÓNA SMÍCHOV CITY

Pro Smíchov je typický dynamický vývoj. Tato městská čtvrť se vždy vyvíjela skokem. Klidné pražské předměstí, kde byly roztroušeny letní sídla zámožných Pražanů a zemědělské usedlosti se v průběhu druhé poloviny 19.století se rychle mění na průmyslovou čtvrť. Zásadní zásluhu na tom má i nově zřízená Buštěhradská dráha, která byla na Smíchov přivedena v roce 1872. Zásobuje dílny a manufaktury uhlím z Kladna i dřevem z Lán či Krušných hor. Kromě jiných se v roce 1852 na Smíchově usadila Ringhofferova kovovýroba, která se stala základem pro pozdější veleslavnou vagónku. S Ringhofferem přichází na Smíchov nejenom významný průmyslník, ale rovněž její významný obyvatel, který se angažuje v životě města a v roce 1861 se stává jeho starostou a významným mecenášem mnoha staveb a aktivit. V jeho životě se odráží novodobý vývoj Smíchova. 
Téměř po 150 letech, na přelomu 20století, zažívá Smíchov opět boom. Tentokrát utlumující výroba ustupuje rozvoji městského centra, Anděl se stává nejdynamičtěji rostoucí čtvrtí Prahy. V prvním kole mizí samotný areál Smíchovské vagónky ve prospěch admistrativně-komerční výstavby. Návazně logicky ztrácejí svůj smysl i nákladové a skladové areály Buštěhradské dráhy a stávají se typickým brownfieldem – transformačním územím, které je potřeba opět zapojit do městské struktury. 
V překotném tempu výstavby nového Smíchova je dobré nezapomínat na důležité historické vrstvy a témata, které mohou pomoci zakořenit novou výstavbu. Autentické zážitky a motivy by měly být inspirací pro nové zásahy. V prostoru nové čtvrti Smíchov City je pro nás odkaz na Buštěhradskou dráhu – vývojový fenomén – zcela zásadní. Budoucí pěší zóna je vytyčena v linii původního kolejiště, a to se symbolicky promítá do formálního vrstvení pěší zóny. Souběh kolejí, jejich křížení a prolínání je přepsáno do dynamického uspořádání podélného členění pěší zóny. Řazení „kolejiště“ svazuje lineární park a posiluje čitelnost funkčního uspořádání pěších pásů, pobytových předzahrádek či cyklopruhů. Páteří pěší zóny se stává linie osvětlení z autentických nádražních lamp. Veřejné prostranství je doplněno sérii výtvarných instalací s tématem železnice. Železniční minulost místa se odráží v systému a výběru zeleně i uspořádání a designu mobiliáře, který by měl být výjimečný a osobitý.         

Smíchov City - Sever

CZ, Praha 5 - Smíchovské nádraží — 2018
urbanismus
investor, klient
Smíchov Station Development a. s. (Sekyra Group a. s. a České dráhy a. s.)
architekt
Boris Redčenkov, Prokop Tomášek, Jaroslav Wertig
spolupráce
Erik Hocke, Barbora Havrlová
technické řešení, spolupráce
CASUA spol. s.r.o. (HIP), Building s.r.o. (statika), Ing. František Chuděj (PBŘ), Ampeng s.r.o.(SHZ), MATOUŠEK TZB s.r.o. (VYT/CHL), Bomart s.r.o. (ZTI), Explan s.r.o. (ELE/SLB/MAR), AF-Cityplan s.r.o. (doprava), Deltaplan s.r.o (ZOV), Terra florida (SÚ)
autor vizualizací
archprint.cz a studiohorak.com

Urbanistický koncept nové čtvrti se opírá o principy tradičního města, které je založeno na kvalitním veřejném prostoru ulic, parků a náměstí vymezených městskými bloky, je živé, bezpečné a zdravě multifunkční, tak jak to známe nejen z původního Smíchova, ale také z Vinohrad, Žižkova či Dejvic. Projekt má však vyšší ambice než pouhé kopírování města 19. století, chce být esencí toho nejlepšího z tradičního města, zbavené tradičních problémů. Vyřešená doprava, parkování, stromy v ulicích a vnitrobloku, živý parter. Chce propojit práci, bydlení, nakupování, školu, odpočinek do jednoho místa a tím nabídnout prostor, který se stane domovem.
Nová koncepce, zahrnující celý Smíchov - jih, je založena na vytvoření implantátu urbánní tkáně schopné zacelit plochy uvolněné železnicí.
Propojuje se s okolní blokovou strukturou ve všech uličních osách (druhý obrázek zleva nahoře), výšková hladina se jednotně vztahuje k precedentu stávající hladiny zástavby. V pražském panoramatu nezviditelňuje sama sebe, ale akcentuje průhledy na existující  dominanty  Hradčan,  Vyšehradu, Karlova, Zlíchovského kostelíka.
Návrh na první pohled vypadá jako konzervativní lpění na blokovém urbanizmu 19. století. Skutečnou snahou je však upgradovat tento osvědčený model, posílit jeho silné stránky a řešit aspekty, ve kterých z dnešního pohledu selhává. Silné stránky jsou univerzálnost a nadčasovost mřížky, liberální prostředí stejných pravidel a rovných šancí, možnost naladění intenzity k dosažení očekávané „městskosti“ života, čitelnost a srozumitelnost v definování jednotlivých prostorů. 
Hlavním městským prostorem je nový pěší bulvár mezi novým Jižním terminálem a novým náměstím Na Knížecí. Nový bulvár je symbolicky vytyčen v linii průhledu na Pražský hrad a kostel sv. Václava a svým charakterem bude působit jako lineární park.

PĚŠÍ ZÓNA SMÍCHOV CITY

Pro Smíchov je typický dynamický vývoj. Tato městská čtvrť se vždy vyvíjela skokem. Klidné pražské předměstí, kde byly roztroušeny letní sídla zámožných Pražanů a zemědělské usedlosti se v průběhu druhé poloviny 19.století se rychle mění na průmyslovou čtvrť. Zásadní zásluhu na tom má i nově zřízená Buštěhradská dráha, která byla na Smíchov přivedena v roce 1872. Zásobuje dílny a manufaktury uhlím z Kladna i dřevem z Lán či Krušných hor. Kromě jiných se v roce 1852 na Smíchově usadila Ringhofferova kovovýroba, která se stala základem pro pozdější veleslavnou vagónku. S Ringhofferem přichází na Smíchov nejenom významný průmyslník, ale rovněž její významný obyvatel, který se angažuje v životě města a v roce 1861 se stává jeho starostou a významným mecenášem mnoha staveb a aktivit. V jeho životě se odráží novodobý vývoj Smíchova. 
Téměř po 150 letech, na přelomu 20století, zažívá Smíchov opět boom. Tentokrát utlumující výroba ustupuje rozvoji městského centra, Anděl se stává nejdynamičtěji rostoucí čtvrtí Prahy. V prvním kole mizí samotný areál Smíchovské vagónky ve prospěch admistrativně-komerční výstavby. Návazně logicky ztrácejí svůj smysl i nákladové a skladové areály Buštěhradské dráhy a stávají se typickým brownfieldem – transformačním územím, které je potřeba opět zapojit do městské struktury. 
V překotném tempu výstavby nového Smíchova je dobré nezapomínat na důležité historické vrstvy a témata, které mohou pomoci zakořenit novou výstavbu. Autentické zážitky a motivy by měly být inspirací pro nové zásahy. V prostoru nové čtvrti Smíchov City je pro nás odkaz na Buštěhradskou dráhu – vývojový fenomén – zcela zásadní. Budoucí pěší zóna je vytyčena v linii původního kolejiště, a to se symbolicky promítá do formálního vrstvení pěší zóny. Souběh kolejí, jejich křížení a prolínání je přepsáno do dynamického uspořádání podélného členění pěší zóny. Řazení „kolejiště“ svazuje lineární park a posiluje čitelnost funkčního uspořádání pěších pásů, pobytových předzahrádek či cyklopruhů. Páteří pěší zóny se stává linie osvětlení z autentických nádražních lamp. Veřejné prostranství je doplněno sérii výtvarných instalací s tématem železnice. Železniční minulost místa se odráží v systému a výběru zeleně i uspořádání a designu mobiliáře, který by měl být výjimečný a osobitý.