Místo
Hanspaulka má zvuk solidní rezidenční čtvri starosvětského střihu. Soliterní, témeř věžovité hmoty domů, jsou uskupeny do soustavy komorních uliček i velkorysých veřejných prostor. Místo je charakteristické dramatickou morfologií. Osazování věžovitých soliterů do svažitého terénu umožňovalo i při poměrně vysoké koncentraci kvalitní proslunění, pocit větších odstupů i pohledy na Prahu.
Osazení navrženého objektu na parcelu respektuje regulaci v duchu konzervativního urbanismu. Soliterní hmota je umístěna uprostřed parcely.
Koncept
Koncept se snaží zhodnotit krásné místo na kraji zástavby, otevřené dálkové výhledy na pražské dominanty, velké zahrady, ideální orientaci ke světovým stranám a poměrně dramatický terén. Zásadní pro vývoj konceptu byl paradox jak ideálně propojit kontakt se zahradou a zároveň umožnit dálkové výhledy. Tradiční osazení na parcelu je posunuto ve vnímání vnitřku domu. Prostor uvnitř domu není členěn na jednotlivá podlaží a ty dále na jednotlivé místnosti, ale kontinuálně prochází celým domem od zahrady až na střešní terasu. Soustava plat, které stoupají po spirále. Tento dynamický motiv uvnitř, je přetransformován i do samotné hmoty domu. Motiv spirály je zásadní i při tvorbě fasád... aerodynamické rohy, kaskádovité uspořádání teras a linie předsazeného pláště stínícího systému. Tyto zdánlivě futuristické motivy jsou v kontextu Hanspaulky dávno zakořeněné v realizacích Žákova a Šlapetova aerodynamického funkcionalismu.