Villa Troja

soutěžní návrh rodinného domu v Praze
CZ, Praha — 2015
rodinný dům
investor, klient
TAKEDAKODON s.r.o.
architekt
Boris Redčenkov, Prokop Tomášek, Jaroslav Wertig
spolupráce
Jitka Macáková
autor vizualizací
obrazek.org

Pozemek v Troji nabízí výjimečnou polohu na terénní hraně nad metropolí. I z komfortního „bungalovu“ na úrovni zahrady by se naskytl nerušený panoramatický horizont v šířce téměř 270° s elitním výhledem na pražské dominanty bez zásadní konfrontace se sousedy.
Navrhli jsme řešení, které se snaží poučit ze stávajícího domu a více zhodnotit benefity místa. Klíčovými slovy se staly; slunce, horizont, rozhraní, zahrada, pavilon. Zahrada v našem návrhu není jen kulisou, ve které hraje sólo architektura domu.  Dům nespotřebovává zahradu jako prostor pro svoji exhibici a dominanci. Naopak svým tvarem a polohou zahradu tvaruje, definuje, vtiskává jí různé charaktery, vytváří zákoutí. Na úrovni vstupu na pozemek vymezuje dům prostor chráněné, zklidněné, vyrovnané zahrady odkud je vidět skrz prosklený pavilon linii vzdáleného horizontu, pod kterým se vlní v měkkých křivkách panorama Prahy se svými dominantami. Ze zahrady se dá projít domem na terasu vyvýšenou nad spodní lesnatou zahradu. Terasa poskytuje optimální výšku, ze které je možné prohlédnout nad keřovým patrem pod korunami stromů spodní zahrady na širokoúhlé panorama, traktované jen štíhlými kmeny stromů v prvním plánu. Tvar pavilonu následuje dráhu slunce od rozbřesku do západu. Jeho střecha pluje jako obláček kouře z táboráku mezi korunami vzrostlých stromů.  Jejich poloha vlastně generuje tvar střechy. Střecha propojuje interiér s exteriérem, stíní proti slunci, chrání intimitu obyvatel před pohledy ze sousedních domů.
Vysunutí domu na jih pozemku a protažení úrovně horní zahrady vytváří výškové rozhraní - napětí mezi výškovými úrovněmi. Zároveň definuje různé charaktery zahrady od společenské, reprezentativní na úrovni vstupu až po relaxační intimní na spodní úrovni. Na charakter zahrad přímo navazují i charaktery podlaží domu.
Provozně je dům striktně dělen na jednotlivé funkční celky; společenskou a soukromou, na denní a noční část.
Dům je navržen tak, aby se s postupujícím časem ještě více integroval a „ztrácel“ v zahradě. Aby zahrada byla čím dál dominantnější a architektura domu vůči ní subtilnější a křehčí. Aby si jeho obyvatelé více a více užívali přírodního zázemí jedinečného místa, kde jim metropole leží u nohou.

 

 

Villa Troja

soutěžní návrh rodinného domu v Praze
CZ, Praha — 2015
rodinný dům
investor, klient
TAKEDAKODON s.r.o.
architekt
Boris Redčenkov, Prokop Tomášek, Jaroslav Wertig
spolupráce
Jitka Macáková
autor vizualizací
obrazek.org

Pozemek v Troji nabízí výjimečnou polohu na terénní hraně nad metropolí. I z komfortního „bungalovu“ na úrovni zahrady by se naskytl nerušený panoramatický horizont v šířce téměř 270° s elitním výhledem na pražské dominanty bez zásadní konfrontace se sousedy.
Navrhli jsme řešení, které se snaží poučit ze stávajícího domu a více zhodnotit benefity místa. Klíčovými slovy se staly; slunce, horizont, rozhraní, zahrada, pavilon. Zahrada v našem návrhu není jen kulisou, ve které hraje sólo architektura domu.  Dům nespotřebovává zahradu jako prostor pro svoji exhibici a dominanci. Naopak svým tvarem a polohou zahradu tvaruje, definuje, vtiskává jí různé charaktery, vytváří zákoutí. Na úrovni vstupu na pozemek vymezuje dům prostor chráněné, zklidněné, vyrovnané zahrady odkud je vidět skrz prosklený pavilon linii vzdáleného horizontu, pod kterým se vlní v měkkých křivkách panorama Prahy se svými dominantami. Ze zahrady se dá projít domem na terasu vyvýšenou nad spodní lesnatou zahradu. Terasa poskytuje optimální výšku, ze které je možné prohlédnout nad keřovým patrem pod korunami stromů spodní zahrady na širokoúhlé panorama, traktované jen štíhlými kmeny stromů v prvním plánu. Tvar pavilonu následuje dráhu slunce od rozbřesku do západu. Jeho střecha pluje jako obláček kouře z táboráku mezi korunami vzrostlých stromů.  Jejich poloha vlastně generuje tvar střechy. Střecha propojuje interiér s exteriérem, stíní proti slunci, chrání intimitu obyvatel před pohledy ze sousedních domů.
Vysunutí domu na jih pozemku a protažení úrovně horní zahrady vytváří výškové rozhraní - napětí mezi výškovými úrovněmi. Zároveň definuje různé charaktery zahrady od společenské, reprezentativní na úrovni vstupu až po relaxační intimní na spodní úrovni. Na charakter zahrad přímo navazují i charaktery podlaží domu.
Provozně je dům striktně dělen na jednotlivé funkční celky; společenskou a soukromou, na denní a noční část.
Dům je navržen tak, aby se s postupujícím časem ještě více integroval a „ztrácel“ v zahradě. Aby zahrada byla čím dál dominantnější a architektura domu vůči ní subtilnější a křehčí. Aby si jeho obyvatelé více a více užívali přírodního zázemí jedinečného místa, kde jim metropole leží u nohou.