Centrála Metrostav

interiéry ústředí společnosti Metrostav
CZ, Praha, Koželužská — 2014
interiér
investor, klient
Metrostav Nemovitostní - uzavřený investiční fond a.s.
architekt
Boris Redčenkov, Prokop Tomášek, Jaroslav Wertig
spolupráce
Jakub Krčmář, Linda Hekrlová, Martina Novotná, Tomáš Vávra
autor fotografií
Tomáš Rasl

Naším úkolem bylo řešení interiérů ústředí společnosti Metrostav v novostavbě budovy podle návrhu Josefa Pleskota.
Instituce je jedním z esenciálních témat tvorby Josefa Pleskota. Od jeho raných administrativních staveb bylo jasné, o co mu jde; o deKafkizaci instituce.
V případě nového sídla MTS se mu podařilo interní strukturu společnosti sestávající z autonomních divizí odrazit v kompozici samostatných věžových hmot propojených v parteru a v penthousech.
Jako řešitelé interiérů jsme si vytkli za cíl Pleskotovu inovátorskou architekturu završit revizí tradičního space planningu; kancelářský trakt podél fasády odříznutý od servisního jádra průběžným koridorem s nekonečnými řadami dveří. Naší ambici lze nazvat deKubricizací (Stanley Kubrick se proslavil, mimo jiné, filmovými záběry neútěšných prostor komponovanými na dokonalou hlubokou středovou perspektivu).
Na trojúhelníkovitě definované půdorysy věží jsme aplikovali šestiúhelníkový rastr. Šestiúhelníková geometrie vnesla oproti ortogonální soustavě do půdorysu jeden další směr a tím úplně jiné prostorové vztahy a možnosti.  Výsledkem je pestřejší prostorová skladba, bohatší spektrum a hierarchie prostorů, změkčení hranic mezi nimi a pozvolnější přechody. Podnětnější živější prostředí.
Při zachování logického umístění pracovišť podél fasády bylo možno svobodněji rozmísťovat zázemí, jádra, uzly. Šestiúhelníkový rastr umožnil změnit komunikace, které jindy věnčí kancelářský trakt, v postupně se větvící a sbíhající systém. Systém jedné cesty umožňující potkávání se v prostorách diametrálně jiného charakteru a proporcí než je běžná chodba. Chodba tu de facto neexistuje a je nahrazena systémem průchozích recepcí, lobby, lounge, vestibulů, otevřených pracoven, koordinaček atp. Přirozeným soustředěním komunikací z individuálních pracovišť do neformálních ohnisek vzniká pocit sounáležitosti a společenství. Geometrický koncept se tak odrazil nejen v estetické ale především v sociologické rovině. Interiér se stal nástrojem definování profesionálních vztahů, způsobu a možností komunikace.
Variabilita šestiúhelníkového systému umožnila zařídit jednotlivá patra podle zadání jednotlivých divizí. Takže i přes použití standardizovaného mobiliáře není interiér stereotypní a monotónní, neopakuje se. Umožňuje identifikovat konkrétní místa.
Nestandartní prostorové členění bylo přitom realizováno běžným systémem prosklených kancelářských příček s regulací průhledu žaluziemi a běžným lamelovým podhledem. Pevné neprůhledné stěny a příčky jsou pojednány barvou, nebo materiálem identifikujícím tu kterou divizi (měď, mosaz, pozink, trapézový plech, barevný lak atd.). Charakteristické barvy jsou pak i součástí orientačního a komunikačního systému budovy.
Vybrané stěny v pohledových těžištích jsou věnovány vertikálním zahradám s živou vegetací. Spolu s pronikáním přirozeného světla prosklenými příčkami do hloubky dispozice jsou zelené stěny dalším výrazným pojítkem s přirozeným světem.

Centrála Metrostav

interiéry ústředí společnosti Metrostav
CZ, Praha, Koželužská — 2014
interiér
investor, klient
Metrostav Nemovitostní - uzavřený investiční fond a.s.
architekt
Boris Redčenkov, Prokop Tomášek, Jaroslav Wertig
spolupráce
Jakub Krčmář, Linda Hekrlová, Martina Novotná, Tomáš Vávra
autor fotografií
Tomáš Rasl

Naším úkolem bylo řešení interiérů ústředí společnosti Metrostav v novostavbě budovy podle návrhu Josefa Pleskota.
Instituce je jedním z esenciálních témat tvorby Josefa Pleskota. Od jeho raných administrativních staveb bylo jasné, o co mu jde; o deKafkizaci instituce.
V případě nového sídla MTS se mu podařilo interní strukturu společnosti sestávající z autonomních divizí odrazit v kompozici samostatných věžových hmot propojených v parteru a v penthousech.
Jako řešitelé interiérů jsme si vytkli za cíl Pleskotovu inovátorskou architekturu završit revizí tradičního space planningu; kancelářský trakt podél fasády odříznutý od servisního jádra průběžným koridorem s nekonečnými řadami dveří. Naší ambici lze nazvat deKubricizací (Stanley Kubrick se proslavil, mimo jiné, filmovými záběry neútěšných prostor komponovanými na dokonalou hlubokou středovou perspektivu).
Na trojúhelníkovitě definované půdorysy věží jsme aplikovali šestiúhelníkový rastr. Šestiúhelníková geometrie vnesla oproti ortogonální soustavě do půdorysu jeden další směr a tím úplně jiné prostorové vztahy a možnosti.  Výsledkem je pestřejší prostorová skladba, bohatší spektrum a hierarchie prostorů, změkčení hranic mezi nimi a pozvolnější přechody. Podnětnější živější prostředí.
Při zachování logického umístění pracovišť podél fasády bylo možno svobodněji rozmísťovat zázemí, jádra, uzly. Šestiúhelníkový rastr umožnil změnit komunikace, které jindy věnčí kancelářský trakt, v postupně se větvící a sbíhající systém. Systém jedné cesty umožňující potkávání se v prostorách diametrálně jiného charakteru a proporcí než je běžná chodba. Chodba tu de facto neexistuje a je nahrazena systémem průchozích recepcí, lobby, lounge, vestibulů, otevřených pracoven, koordinaček atp. Přirozeným soustředěním komunikací z individuálních pracovišť do neformálních ohnisek vzniká pocit sounáležitosti a společenství. Geometrický koncept se tak odrazil nejen v estetické ale především v sociologické rovině. Interiér se stal nástrojem definování profesionálních vztahů, způsobu a možností komunikace.
Variabilita šestiúhelníkového systému umožnila zařídit jednotlivá patra podle zadání jednotlivých divizí. Takže i přes použití standardizovaného mobiliáře není interiér stereotypní a monotónní, neopakuje se. Umožňuje identifikovat konkrétní místa.
Nestandartní prostorové členění bylo přitom realizováno běžným systémem prosklených kancelářských příček s regulací průhledu žaluziemi a běžným lamelovým podhledem. Pevné neprůhledné stěny a příčky jsou pojednány barvou, nebo materiálem identifikujícím tu kterou divizi (měď, mosaz, pozink, trapézový plech, barevný lak atd.). Charakteristické barvy jsou pak i součástí orientačního a komunikačního systému budovy.
Vybrané stěny v pohledových těžištích jsou věnovány vertikálním zahradám s živou vegetací. Spolu s pronikáním přirozeného světla prosklenými příčkami do hloubky dispozice jsou zelené stěny dalším výrazným pojítkem s přirozeným světem.