Centrum technického vzdělávání Ostrov
centrum vzdělávání
detail projektu
Projekt Centra technického vzdělávání v Ostrově nad Ohří vzešel z restrukturalizace místního středního odborného školství. Strojní průmyslovka a učiliště opustí nevyhovující objekty a spojí se v uvolněné budově bývalé základní školy, která bude pro specifické potřeby nového centra rekonstruována a dostavěna.
Ostrov nad Ohří představuje ucelený urbanistický soubor v duchu socialistického realizmu. I když architektura bytových domů i veřejných budov, koncepce uliční sítě a městských prostorů mají poměrně velkorysá měřítka, předpokládaná kapacita 750 studentů a 90 pedagogů, představuje objem, který v zástavbě Ostrova nemá konkurenci. To vyžaduje hledat optimální vztah k zrnitosti a měřítku původní struktury. Stávající budova školy představuje kvalitní typizovanou školní budovu, která má svou polohou, hmotovým a architektonickým řešením pevné místo v původním urbanistickém konceptu. Návrh se odvolává na klasické kompoziční schéma s průhledovými osami. Předpokládá ale změnu hlavní orientace z dosavadního průčelí budovy školy do kolmého směru ústícího do prostranství před městským úřadem. V této ose je koncipována nová hlavní přístupová komunikace ústící do nového vstupu a dvoran školy.
Paralelně, ale výškově odděleně, je vedena obslužná komunikace obsluhující severní zásobovací vstupy do budovy. Vnitřní provozní členění při tom využívá stoupajícího terénu.
Řešení se snaží o nalezení kompromisu mezi dvěma požadavky: definování společenské role veřejné budovy a racionální stavební náklady. Odpovědí je maximálně kompaktní hmota, která se snaží minimalizovat zastavěnou plochu, zemní práce, exteriérový plášť. Komunikace uvnitř budovy jsou sdružovány do shromažďovacích a společenských prostor, které dávají škole společenskou dimenzi a do kterých je možné orientovat místnosti. Zkompaktnění a propojení původní budovy a přístavby je natolik intenzivní, že vzniká jediný objekt. Dostavba je s původní hmotou zkoordinována půdorysně i výškově. Obě části jsou překryty novou plochou střechou se systémem šedových světlíků.
Odstraněním střechy se odstranil i problém výhradní orientace původního objektu kolmo k přístupové cestě, takže objekt se stal k oběma směrům neutrální. Změnila se i jeho proporce, více-méně podélná hmota osazená na vrstevnici se stala téměř centrální.
Návrh se snaží posunout výraz budovy od výhradně institucionálního k industriálnímu. Použití šedové střechy snahu o industriální výraz korunuje a zároveň naznačuje velkorysé vnitřní prostory.
Fasáda původní budovy je ponechána v klasickém řádu stěna x otvor. Tento řád je s programovými nuancemi aplikován i na přístavbu.
Z vnějšku kompaktní hmota budovy je uvnitř bohatě strukturovaná. Na dvoutrakt původní budovy doplněný do trojtraktu, navazuje skelet v modulaci 6x6m. V rámci takto definované prostorové mřížky jsou umísťovány jednotlivé funkce kolem velkorysých atrií vytvářejících srdce stavby. V původní hmotě školy jsou situované učebny pro teoretickou a v přístavbě pak pro praktickou výuku. Atria jsou i hlavními komunikačními prostory. V rytmu školního zvonění jimi pulzují studenti mezi základními funkčními celky školy, jsou to místa setkávání a sdružování.