EXPO 2025

Soutěžní návrh pavilonu ČR na EXPO 2025 v Ósace
JPN, Ósaka — 2023
výstava
investor, klient
the Ministry of Foreign Affairs of the Czech Republic (veřejný investor)
architekt
Boris Redčenkov, Prokop Tomášek, Jaroslav Wertig
spolupráce
Silvia Matisová, Daniel Merta, Marek Kohout, Ondřej Soukup
technické řešení, spolupráce
consultants / Daniela Hátleová, Ivan Gabal, Jan Vranovský, structure / Tomáš Nemrava
autor vizualizací
sdar.cz

Výstavní pavilon České republiky má formu dřevěné strukturální skulptury představující stylizovaný les, jako jedno z nejdostupnějších a nejpopulárnějších míst trávení volného času Čechů. Těží z prominentní polohy na nábřežní promenádě. Je snadno identifikovatelný zblízka i z výhledů z Fujimotovy kolonády v laguně. Má jasný, měřítkově nadnesený, snadno zapamatovatelný výraz. Lesní katedrála je vyabstrahovanou hrou vertikál dřevěných lamel, překrývajících se v průhledech a vrstvících se v plánech. Světlo prostupuje ze všech stran, interferuje klenbou. Vnitřní prostor volně stoupá a klesá, dynamicky pulzuje, otevírá se a zahaluje, vzpíná se proti nebi. Postupně se odlupují jeho jednotlivé vrstvy. Návrh využívá maximální míře efektů přirozeného prostředí bez audiovizuálních technologií. Je reakcí na přetechnizovanou a virtuální realitu.

Výstavní libreto

Těžko najdeme oblast, ve které by česká realita předstihla tu japonskou. Jsme si toho vědomi my a jsou si toho vědomi hlavně Japonci. V jedné oblasti ale máme objektivní náskok. Zatímco Japonské císařství se v industriální velmoc proměnilo až v sedmdesátých letech minulého století, v českém prostoru vypukla průmyslová revoluce už na přelomu 18. a 19. století. Téměř o dvě století dříve. A zatím co český region se už půl století proměňuje v postindustriální společnost, Japonsko na prahu této epochy teprve stojí. Jedním ze signálů je změna tradičního místa a významu práce v životě nových generací Japonců. A tady cítíme prostor pro zprávu z české reality. Předmětem prezentace je čas, respektive volný čas. Vstupní informací je změna struktury času v životech Čechů v přerodu industriální éry do éry postindustriální. Od dvanáctihodinové pracovní doby v šesti pracovních dnech v týdnu po současný standart pěti osmihodinových pracovních dní v týdnu, zákonem zaručené dovolené, mateřské dovolené, až po nové fenomény kurzarbeitu a práce z domova. Další informací je, jakým způsobem s takto nabytým volným časem nakládáme. Jaké jsou populární formy jeho trávení a vliv na životní pohodu. Jak trávení volného času podporuje regeneraci, vytváří prostor pro sociální vazby, komunitní a rodinné zázemí. A v důsledku zlepšuje tvořivost i efektivitu práce. Zvyšuje kvalitu života. Způsob, kterým navrhujeme volný čas prezentovat, je procházka lesem. Jedna z nejtradičnějších forem trávení volného času u nás, která v Japonsku de facto neexistuje. Na cca. 120 m dlouhé cestě stylizovaným lesem jsou na výstavních spotech sdružených do tematických hnízd prezentovány typické formy trávení volného času v Česku; rekreační sport a aktivní životní styl, chatařství a chalupářství, zahradničení, chovatelství, vodáctví, houbaření, pěší turistika, lezectví, rybaření, nimrodství, zájmově umělecká a spolková činnost, kutilství a jiná hobby. Expozice vrcholí amfiteátrem, který ožívá programem demonstrujícím volnočasové aktivity. Ze dna amfiteátru se vychází do průchodu s infoshopem a restaurací, podél které nebo skrze kterou se návštěvník vrací před průčelí pavilonu s výhledem na horizont laguny s Fujimotovou kolonádou. Infopoint a obchod s dárky pak nabízí atributy, které k trávení volného času patří. A navazující restaurace pak prezentuje jednu z nejoblíbenějších forem volnočasových aktivit, kulinářství a hospodskou pospolitost. Prostor pavilonu je velmi členitý a na první pohled neuchopitelný. Nevytváří místnosti nebo kóje. Vertikální lamely ho člení na různě veliká zákoutí. Může fungovat sám o sobě jako artistní labyrint, nebo může pojmout exponáty v různém formátu, které se návštěvníkům zjevují až při bližším kontaktu.

 

EXPO 2025

Soutěžní návrh pavilonu ČR na EXPO 2025 v Ósace
JPN, Ósaka — 2023
výstava
investor, klient
the Ministry of Foreign Affairs of the Czech Republic (veřejný investor)
architekt
Boris Redčenkov, Prokop Tomášek, Jaroslav Wertig
spolupráce
Silvia Matisová, Daniel Merta, Marek Kohout, Ondřej Soukup
technické řešení, spolupráce
consultants / Daniela Hátleová, Ivan Gabal, Jan Vranovský, structure / Tomáš Nemrava
autor vizualizací
sdar.cz

Výstavní pavilon České republiky má formu dřevěné strukturální skulptury představující stylizovaný les, jako jedno z nejdostupnějších a nejpopulárnějších míst trávení volného času Čechů. Těží z prominentní polohy na nábřežní promenádě. Je snadno identifikovatelný zblízka i z výhledů z Fujimotovy kolonády v laguně. Má jasný, měřítkově nadnesený, snadno zapamatovatelný výraz. Lesní katedrála je vyabstrahovanou hrou vertikál dřevěných lamel, překrývajících se v průhledech a vrstvících se v plánech. Světlo prostupuje ze všech stran, interferuje klenbou. Vnitřní prostor volně stoupá a klesá, dynamicky pulzuje, otevírá se a zahaluje, vzpíná se proti nebi. Postupně se odlupují jeho jednotlivé vrstvy. Návrh využívá maximální míře efektů přirozeného prostředí bez audiovizuálních technologií. Je reakcí na přetechnizovanou a virtuální realitu.

Výstavní libreto

Těžko najdeme oblast, ve které by česká realita předstihla tu japonskou. Jsme si toho vědomi my a jsou si toho vědomi hlavně Japonci. V jedné oblasti ale máme objektivní náskok. Zatímco Japonské císařství se v industriální velmoc proměnilo až v sedmdesátých letech minulého století, v českém prostoru vypukla průmyslová revoluce už na přelomu 18. a 19. století. Téměř o dvě století dříve. A zatím co český region se už půl století proměňuje v postindustriální společnost, Japonsko na prahu této epochy teprve stojí. Jedním ze signálů je změna tradičního místa a významu práce v životě nových generací Japonců. A tady cítíme prostor pro zprávu z české reality. Předmětem prezentace je čas, respektive volný čas. Vstupní informací je změna struktury času v životech Čechů v přerodu industriální éry do éry postindustriální. Od dvanáctihodinové pracovní doby v šesti pracovních dnech v týdnu po současný standart pěti osmihodinových pracovních dní v týdnu, zákonem zaručené dovolené, mateřské dovolené, až po nové fenomény kurzarbeitu a práce z domova. Další informací je, jakým způsobem s takto nabytým volným časem nakládáme. Jaké jsou populární formy jeho trávení a vliv na životní pohodu. Jak trávení volného času podporuje regeneraci, vytváří prostor pro sociální vazby, komunitní a rodinné zázemí. A v důsledku zlepšuje tvořivost i efektivitu práce. Zvyšuje kvalitu života. Způsob, kterým navrhujeme volný čas prezentovat, je procházka lesem. Jedna z nejtradičnějších forem trávení volného času u nás, která v Japonsku de facto neexistuje. Na cca. 120 m dlouhé cestě stylizovaným lesem jsou na výstavních spotech sdružených do tematických hnízd prezentovány typické formy trávení volného času v Česku; rekreační sport a aktivní životní styl, chatařství a chalupářství, zahradničení, chovatelství, vodáctví, houbaření, pěší turistika, lezectví, rybaření, nimrodství, zájmově umělecká a spolková činnost, kutilství a jiná hobby. Expozice vrcholí amfiteátrem, který ožívá programem demonstrujícím volnočasové aktivity. Ze dna amfiteátru se vychází do průchodu s infoshopem a restaurací, podél které nebo skrze kterou se návštěvník vrací před průčelí pavilonu s výhledem na horizont laguny s Fujimotovou kolonádou. Infopoint a obchod s dárky pak nabízí atributy, které k trávení volného času patří. A navazující restaurace pak prezentuje jednu z nejoblíbenějších forem volnočasových aktivit, kulinářství a hospodskou pospolitost. Prostor pavilonu je velmi členitý a na první pohled neuchopitelný. Nevytváří místnosti nebo kóje. Vertikální lamely ho člení na různě veliká zákoutí. Může fungovat sám o sobě jako artistní labyrint, nebo může pojmout exponáty v různém formátu, které se návštěvníkům zjevují až při bližším kontaktu.