Spojujeme staré s novým, město s městem, lidi s lidmi, umění s každodenností v rámci jedné přehledné struktury, která je rozvržena jako otevřená kulturně – společenská platforma. Rehabilitujeme a zdůrazňujeme historické vrstvy a jizvy domu, industriální stopa slouží jako nečekaný kontrapunkt baroka. Urbanisticky perforujeme a otevíráme místo. Nové zásahy do stavební substance přibližují dům k původní čisté formě a ideálu barokních stavitelů.

URBANISTICKO-KRAJINÁŘSKÉ ŘEŠENÍ

Propojujeme historické jádro s těžištěm města na jihozápadě a vytváříme novou symbolickou bránu do města, které říkáme Sala terrena. Je to otevřený přízemní sál, který je přechodovým prvkem do města na místě původní klášterní kaple. V dálkových pohledech je tento nový vstup do města viditelný díky vysoko umístěné rozhledně, která rozehrává dialog s historickými vertikálami svým transparentním zářícím charakterem a symbolicky prezentuje funkční proměnu domu.

Z parkánu na nižší úroveň vede bezbariérová rampa, která kopíruje hradby a prochází kolem korun stávajících stromů. Piazzeta u Domu kultury uvozuje vstup na nově navrženou rampu. Zklidnění dopravy v Tyršově ulici díky oddělení silničního provozu od chodců cyklopruhem a stromořadím vytváří základ pro zelený prstenec města.

Barokní měřítko a velkorysost zrcadlí Platforma vložená do prostoru nádvoří. Je to nástupní prostor do nové instituce města. Je místem neformálních setkání či letních představení, ale současně platformou pro umělecká díla. Přísná rovinatost a geometrie zceluje rozpadlé nádvoří až po hranu historické hradby, kde se rozpadá na sérii pobytových schodů, orientovaných na jih. Součástí platformy je altán, který ukotvuje návštěvníka v prostoru, vytváří stín pro pobytové schody a směruje návštěvníka do dalekých výhledů. Kontrapunktem k Platformě je intimní prostor zenové zahrady. Parkán se stává místem neformálních her a pohybových aktivit - živé posezení u dřevěných lavic, herní prvky pro děti i dospělé se prolínají. Život na parkán vnáší vodní prvek, který protéká u pivovaru.

KONCEPCE VYUŽITÍ OBJEKTU

Neformální kulturně-společenská platforma nenásilným způsobem propojuje komunitní aktivity, zřizovanou kulturu a komerční aktivity. Intenzivně žije 24/7 a každý si v ní najde své místo. Prolíná se zde umění s každodenním životem a potřebami obyvatel Klatov. Věříme, že je to koncept, který je sociálně a ekonomicky dlouhodobě udržitelný. Do severního traktu hlavního objektu umísťujeme galerii, která je pojatá jako průchozí poloveřejný prostor. Pojmem galerie se vracíme do její historické podstaty, jako komunikačního prostoru, kde se vystavuje výtvarné umění. Umění se stává součástí běžně přístupných prostor. Návrh koncepce stálé expozice galerie je inspirován pramenem Duchovní cvičení (Exercicie) Ignáce z Loyoly. Odtud pramení základní myšlenka cesty duševního zklidnění, kterou divák absolvuje v prostorách galerie.

Ke galerii patří promítací a přednáškový sál v podzemí. Sál má vlastní vstup a může fungovat nezávisle nebo sloužit jako divadelní prostor. V návaznosti na galerii jsou umístěné komunitní prostory pro coworking, workshopová místnost a lektorské centrum, kavárna s dětským koutkem a knihkupectvím, prostory pro ateliéry a pro spolky. V nejvyšším podlaží s výhledem do všech stran umísťujeme multifunkční pronajímatelný sál, který je v blízkosti rozhledny a také podkrovního příležitostného baru. V objektu se nachází zázemí pro galerii a zázemí pro jezuitský refektář. V klasicistní přístavbě na parkáně se nachází hospoda s průhledem do pivovaru v suterénu, v podkroví je ubytování pro 10 osob.Vkládáme dvě točitá schodiště. Jsou transparentní kovová, v kontrastu s barokní strukturou. Vložená schodiště fungují i jako požární únikové cesty a jejich uspořádání uvolňuje historický barokní prostor schodiště a chodby od požárních předělů, které by rozbily celistvost a plynulost historických prostor. Výtah je vložen do středu dispozice do stavební substance původního záchodového přístavku. Dům má 4 části, které jsou díky vloženým schodištím v případě potřeby provozně oddělitělné.