Motiv „rozhraní“ jednoznačně charakterizuje místo po stránce morfologie, urbanismu, zeleně i atmosféry. Kulminuje na hraně pláně, kde „balancují“ jednotlivé domy, které z jihu vymezuje zřetelný terénní zlom klesající k pražské kotlině v oblasti Smíchova. Dominují zde panoramatické výhledy přes Smíchov do údolí Vltavy, na Vyšehrad a na protější Paví vrch s bohatou zelení. Okolní zástavba je roztroušená a nekompaktní. 
Forma domu je komponována do třech hlavních hmot jako jsou okolní objekty - sokl, denní obytné patro a intimní ložnicové patro. Sokl je tvořen obvodovou zdí domu a plotem podél ulice a dvěma opěrnými zdmi při východní i západní hranici pozemku, které zůstávají po předchozích objektech bez změny.
Sokl domu vytváří uliční parter. Je pojat jako gabionová zeď s předsazenými prázdnými koši s prorůstovou zelení, ve které jsou integrována zámečnicky pojednaná vrata a branka. Ze soklové části vystupují tři průběžné nosné válce, ve kterých je převážně soustředěno zázemí pro dané podlaží. Nadzemní část domu je navržena ve výrazu lehké a subtilní celoprosklené konstrukce, kterou doplňují již zmiňované tři masivní nosné válce. Nad celoproskleným obytným podlaží je na válcích usazena hmota ložnicového patra s převážně plnou fasádou. Výjimku tvoří jižní fasáda, která je v maximální míře otevřená. Výraz hmoty ložnicového patra bude do značné míry definován systémem fasádních předsazených stínících lamel velkého formátu. Střecha soklové a ložnicové části je převážně zelená s intenzivní skladbou doplněná o chodníky z dlažby.