A69
Bezprostředně po absolvování Fakulty architektury ČVUT v roce 1994 založili doc. Ing. arch. Boris Redčenkov (*1969) a Ing. arch. Prokop Tomášek (*1969) ATELIER 69 - ARCHITEKTI. V roce 1997 se stal partnerem doc. Ing. arch. Jaroslav Wertig (*1969). V roce 2003 se ATELIER 69 - ARCHITEKTI transformoval na A69 - architekti s.r.o..

Všechny tři architekty spojuje kromě roku narození ambice vytvářet autorskou architekturu reagující na místo, čas a okolnosti jejího vzniku.
Za dobu trvání má za sebou ateliér desítky realizací a stovky projektů všech rozsahů, velikostí a typologických druhů. Kromě samotného navrhování a realizování staveb se členové ateliéru věnují publikační, popularizační a pedagogické činnosti.

doc. Ing. arch. Boris Redčenkov (*1969, Cheb)
Autorizovaný architekt České komory architektů, číslo autorizace 02 625, absolvoval v roce 1994 na Fakultě architektury ČVUT v ateliéru Prof. Ladislava Lábuse. Od roku 2013 vede vlastní ateliér na FA ČVUT. Řádné ukončení habilitačního řízení a následné jmenování docentem v roce 2019.

Ing. arch. Prokop Tomášek (*1969, Liberec)
Absolvoval v roce 1994 na Fakultě architektury ČVUT v ateliéru Prof. Ladislava Lábuse.

doc. Ing. arch. Jaroslav Wertig (*1969, Cheb)
Absolvoval v roce 1997 na Fakultě architektury ČVUT v ateliéru Prof. Ladislava Lábuse. Od roku 2010 vede vlastní ateliér na Architektonickém Institutu v Praze. Jmenování docentem v roce 2024.

Spolupracovníci (souhrn - od roku 1997 po současnost): 
Tomáš Amtmann, Barbora Vlčková - Kopečná, Marija Nikolič, Petr Janda, Michal Pokorný, Lukáš Brom, Petr Brožek, Dragan Bekič, Adam Gebrian, Linda Hekrlová, Erik Hocke, Roman Klimeš, Tomáš Koňařík, Lenka Mašková, Jitka Macáková, Martina Novotná, Michal Nohejl, Jan Rosický, Vítězslav Danda, Martin Vybíral, Pavel Jahelka, Pavel Vávra, Tomáš Vávra, Miroslav Petrtýl, Lukáš Balvín, Jakub Krčmář, Zuzana Bartasová (Urbancová), Tomáš Bárta, Barbora Havrlová, Lukáš Komín, Pavla Matějka Enochová, Šárka Kučerová Andrle, Cyril Nešleha, Kateřina Hrabcová (Hejná), Martin Fornůsek, Jiří Neuvirt, Markéta Beránková, Petra Čížková, Ondřej Soukup, Ondřej Buš, Silvia Matisová, Veronika Hanzlíková, Daniel Mudra, Marek Kohout, Jakub Matyáš, Michal Auxt, Silvia Matisová, Veronika Kulhavá, Filip Cingel, Magdalena Fiurášková, Leóna Petráníková, Jana Buzková, Karolína Šimonová,  (architekti); Matěj Šišolák (PR); Jolana Moravcová, Alice Šmídová, Karolína Soukupová (asistentky).

Napsali o nás:

2008 - Aedes and A69 - architects, s.r.o.

Ladislav Lábus (Architekt a pedagog, fakulta architektury ČVUT v Praze)

Číslo 69 v názvu tohoto ateliéru není odvozeno od nějaké neplodné polohy, ale naopak označuje zrození. Všichni tři, tj. Boris Redčenkov, Prokop Tomášek i Jaroslav Wertig, se narodili v roce 1969, rok po tzv. pražském a pařížském jaru. Narodili se na prahu normalizace a také na sklonku 60. let, která nesmírně ovlivnila nejen moji generaci. V roce 69 neskončilo definitivně pouze pražské jaro, neumřela pouze naděje změny, na Východě i na Západě, ale začaly i protagonistické kultury 60. let. Smrt jednoho u nich, nejsvobodnějšího experimentátora Jimiho Hendrixe mne zvláště zasáhla. Prokop si s jeho skladbami dodnes pohrává.
Na Fakultě architektury prošli mým ateliérem všichni tři a setrvali až do diplomu. Nejdříve Boris s Prokopem, následně i Jaroslav. Normalizace je příliš nepoznamenala, nepřímo jim v něčem možná pomohla. Právě pro suchopárnost prostředí normalizace byli tak lační hledat a tvořit i poznávat a chápat architekturu, absorbovat způsob myšlení a nazírání architekta. A zároveň mělo toto prostředí vliv na nedůvěřivost a neochotu absorbovat cizí názory, na potřebu hledání a definování vlastního vidění světa a postojů, se kterými se mohou ztotožnit.
Před 14 lety se vrhli se stejnou lačností do praxe. Hned po absolvování fakulty založili vlastní kancelář Ateliér 69. Jejich projekty, kromě základního slovníku a směřování designu, nejsou poznamenány formálně jednotným výrazem. Nejsou postaveny „pouze“ na kvalitním, esteticky vyzrálém návrhu provozů, prostorů a fasád, ale pozorně reagují na zadání. Pokaždé zřejmě začínají znova od základních otázek projektu. Projevuje se to typickou vlastností jejich staveb – výraznou, do reality dotaženou koncepčností, často na hranici experimentu. Neplodné, do sebe zahleděné polohy současné architektury jim nejsou vlastní, ale naopak důsledně sledují zrození nových postojů a hodnot.

Imro Vaško (Institut vizionářské architektury Bratislava)

A69 působí na přísné české architektonické scéně velice „sexy“! Klukům se povedlo prolomit klišé střídmosti a neoprávněné nudy a vrátit českou architekturu z lokální šedé sebezahleděnosti do mezinárodního kontextu, kam v minulosti vždy patřila. Baroková uvolněnost, funkcionoalistická revolučnost, modernistická odvážnost, kinematografická imaginativnost, lidová ironičnost a intelektuální veselost jsou historicky zakódované genetické vlastnosti Čechů, která 69-ka dokázala odemknout proarchitekturu. „Sexy guys“ si dokázali vytvořit vlastní a na české scéně ojedinělou, minimálně prvolezeckou platformu architektonického přemýšlení současného komplikovaného globálního světa, A69-ka se dokázala „zbavit provincionalizmu, historizmu, modernizmu a staví lidem trendy krajiny!“ Tento ateliér má všechny znaky současné „fresh“ architektury – aktuálnost, atraktivitu, vliv, komunikativnost, popovost, hvězdnost. Nejdůležitější však je, že jejich projekty jsou scénáře, které nabízejí řešení. Dokáží zpochybňovat zažité a zbavovatarchitekta předsudků. Tak jako někteří skvělí architekti, i A69 funguje jako kapela. Klidně bychom jim mohli dát nálepku „boys band“, to kvůli mediálnímu dosahu jejich „sexy“ architektury. Jejich mezinárodní úspěch je důsledkem nejen jejich provokativnosti, ale i čtivosti a srozumitelnosti. A to věřím, předurčuje jejich skvělou kariéru!

Imro Vaško – architekt, pedagog, chair Školy architektury na VŠVU v Bratislavě a vedoucí Laboratoře architektury. Přednáší a působí jako hostující kritik na školách architektury (Columbia University NY, RISD Providence, RICE Houston, dieangewandte a UBK Wien…), byl spoluautorem Československého pavilonu na Bienále architektury v Benátkách (2000)