Šeberák - projekt alternativa

CZ, Praha 11 — 2010
rodinný dům
investor, klient
OGOPOGO a.s.
architekt
Boris Redčenkov, Prokop Tomášek, Jaroslav Wertig
spolupráce
Michal Nohejl
autor vizualizací
obrazek.org - Michal Nohejl

Na vodě
Jestliže je bydlení nevyčerpatelné téma, je bydlení na vodě tématem na druhou. V našich podmínkách je bydlení na vodě exotickou záležitostí. V čem je pro nás jeho kouzlo (tedy kromě kouzelné možnosti vyhnout se nevypočitatelnému stavebnímu řízení)? 
- romantika. Každopádně. Nesmí se ale o ní zakopávat v každodenním koloběhu domácnosti, a rozhodně se jí nesmí obětovat komfort bydlení. Není to víkendová chata, jachta nebo obytný přívěs.
- pocit autonomie a svobody. Pocit vymezené jednotky s maximem soběstačnosti, únik ze sousedských ghett. Zrcadlící vodní plocha je i sociálním filtrem silnějším než plot.
- sounáležitost s přírodou. Vnímání přirozeného času prostřednictvím těsné sounáležitosti s živlem. Vlastní biotop. Efektivnější hospodaření se zdroji a energiemi. Šance pro alternativní životní styl.
To jsou základní teze, na kterých jsme naše přemýšlení o tématu bydlení na vodě postavili. Zároveň jsme analyzovali místo a zadání, ze kterých jsme si vyvodili další kritéria a problémy, na které bychom měli reagovat.
- hustota. Šeberák je malý a záměr je velký. Úkolem proto je hledat řešení, které by atraktivitu vodní plochy zúročilo, ale nezahltilo. A také takové řešení, které nepřenese nešvary z výstavby satelitů na vodu.
- orientace. Jižní směr je z hlediska orientace bydlení výhodný, v případě Šeberáku je to směr s nehorším výhledem, stožáry, komunikací, hlukem a bez vrostlé zeleně.
- racionalita. V každém momentě je třeba hledat odpověď na to, proč by za tohle měl někdo dát peníze. 
V průběhu zpracování nám vykrystalizovaly dva směry a tři různé varianty. Jeden směr je založený na aditivním řetězení jednotek. Druhý směr je založený na maximální autonomizaci jednotek a nabízí jejich dvě různé stylizace. Pokaždé také představuje řešení s jinou identitou. 
Varianta 1 - říční lázně
Tato varianta se snaží hospodařit s plochou a měřítkem rybníčku. Ten je malý, s poměrně plochým horizontem bez zadních plánů. V případě osázení četnými plavidly se může stát, že se efekt výhledu na vodní plochu a břehy úplně zakryje. Základní jednotkou je ponton o velikosti 10x28 m, s průběžným korzem, ze kterého se vstupuje do jednotlivých domů. Jednotky se připojují jako vagony takže plocha rybníka zůstává volná, nenarušená. Každý byt má maximalizovaný panoramatický výhled na jeho volnou hladinu. Byty nejsou ve vizuálním konfliktu, mají zajištěnou intimitu. Komunikace je otočena na neatraktivní jižní stranu, je průjezdná i na kole. na břeh vyúsťuje na jednom nebo obou koncích. Výhodou řešení je to, že nevytváří nároky na budování komunikací a sítí na břehu, šetří volnou plochu rybníka.
Varianta 2 - loď
Vychází z předpokladu, že největší atraktivitou je faktická autonomie. Každá jednotka je samostatným plavidlem připojeným k břehové komunikaci lávkou. Jednotky jsou naaranžované na ploše rybníka s maximálními distancemi. Sférický trojúhelník zlepšuje proporce jednotek, propůjčuje jim dynamický vzhled lodi, aniž by jej karikoval. Jednotky lze orientovat do všech stran. Výhodou je snadná identifikace a různá designová řešení.
Varianta 3 - ostrov
Tato varianta vychází ze stejných předpokladů jako varianta předchozí, tedy maximální autonomie jednotek. Zásadní rozdíl je ve výtvarné stylizaci. Jednotky na pontonech kruhového půdorysu o průměru 20m jsou pojednány jako ostrovy. Nejsou tedy architekturou, jako u varianty 1, nebo designem, jako varianta 2, ale jakýmsi hybridem přírodního prvku. Mají formu bochánkovitých ostrůvků s archetypálním symbolem domečku. Hlavní obytné prostory ústí do hlubokých zářezů do ostrůvků. Smyslem této stylizace je při volném rozmístění na plochu rybníčku eliminovat pocit zaplnění. Naopak měřítkovou manipulací dosáhnout dojmu jakéhosi fjordu, který pokračuje dál za horizont. Identifikace objektu jako ostrova je důležitým psychologickým aspektem. Jednak je nejpregnentnějším vyjádřením autonomie a nezávislosti. Není narážkou na loď, která de fakto lodí není, protože je stacionární. A také vytváří pocit soběstačného biotopu s vlastní zelení, která není jen bioeko nálepkou, ale i funkční součástí. Symbol ostrova je pak i velmi dobrým marketingovým znakem. 
Mít dům na vodě je fajn, mít vlastní loď je fajn, ale koupit si svůj vlastní ostrov znamená opravdu něco ;o)

 

 

 

 

Šeberák - projekt alternativa

CZ, Praha 11 — 2010
rodinný dům
investor, klient
OGOPOGO a.s.
architekt
Boris Redčenkov, Prokop Tomášek, Jaroslav Wertig
spolupráce
Michal Nohejl
autor vizualizací
obrazek.org - Michal Nohejl

Na vodě
Jestliže je bydlení nevyčerpatelné téma, je bydlení na vodě tématem na druhou. V našich podmínkách je bydlení na vodě exotickou záležitostí. V čem je pro nás jeho kouzlo (tedy kromě kouzelné možnosti vyhnout se nevypočitatelnému stavebnímu řízení)? 
- romantika. Každopádně. Nesmí se ale o ní zakopávat v každodenním koloběhu domácnosti, a rozhodně se jí nesmí obětovat komfort bydlení. Není to víkendová chata, jachta nebo obytný přívěs.
- pocit autonomie a svobody. Pocit vymezené jednotky s maximem soběstačnosti, únik ze sousedských ghett. Zrcadlící vodní plocha je i sociálním filtrem silnějším než plot.
- sounáležitost s přírodou. Vnímání přirozeného času prostřednictvím těsné sounáležitosti s živlem. Vlastní biotop. Efektivnější hospodaření se zdroji a energiemi. Šance pro alternativní životní styl.
To jsou základní teze, na kterých jsme naše přemýšlení o tématu bydlení na vodě postavili. Zároveň jsme analyzovali místo a zadání, ze kterých jsme si vyvodili další kritéria a problémy, na které bychom měli reagovat.
- hustota. Šeberák je malý a záměr je velký. Úkolem proto je hledat řešení, které by atraktivitu vodní plochy zúročilo, ale nezahltilo. A také takové řešení, které nepřenese nešvary z výstavby satelitů na vodu.
- orientace. Jižní směr je z hlediska orientace bydlení výhodný, v případě Šeberáku je to směr s nehorším výhledem, stožáry, komunikací, hlukem a bez vrostlé zeleně.
- racionalita. V každém momentě je třeba hledat odpověď na to, proč by za tohle měl někdo dát peníze. 
V průběhu zpracování nám vykrystalizovaly dva směry a tři různé varianty. Jeden směr je založený na aditivním řetězení jednotek. Druhý směr je založený na maximální autonomizaci jednotek a nabízí jejich dvě různé stylizace. Pokaždé také představuje řešení s jinou identitou. 
Varianta 1 - říční lázně
Tato varianta se snaží hospodařit s plochou a měřítkem rybníčku. Ten je malý, s poměrně plochým horizontem bez zadních plánů. V případě osázení četnými plavidly se může stát, že se efekt výhledu na vodní plochu a břehy úplně zakryje. Základní jednotkou je ponton o velikosti 10x28 m, s průběžným korzem, ze kterého se vstupuje do jednotlivých domů. Jednotky se připojují jako vagony takže plocha rybníka zůstává volná, nenarušená. Každý byt má maximalizovaný panoramatický výhled na jeho volnou hladinu. Byty nejsou ve vizuálním konfliktu, mají zajištěnou intimitu. Komunikace je otočena na neatraktivní jižní stranu, je průjezdná i na kole. na břeh vyúsťuje na jednom nebo obou koncích. Výhodou řešení je to, že nevytváří nároky na budování komunikací a sítí na břehu, šetří volnou plochu rybníka.
Varianta 2 - loď
Vychází z předpokladu, že největší atraktivitou je faktická autonomie. Každá jednotka je samostatným plavidlem připojeným k břehové komunikaci lávkou. Jednotky jsou naaranžované na ploše rybníka s maximálními distancemi. Sférický trojúhelník zlepšuje proporce jednotek, propůjčuje jim dynamický vzhled lodi, aniž by jej karikoval. Jednotky lze orientovat do všech stran. Výhodou je snadná identifikace a různá designová řešení.
Varianta 3 - ostrov
Tato varianta vychází ze stejných předpokladů jako varianta předchozí, tedy maximální autonomie jednotek. Zásadní rozdíl je ve výtvarné stylizaci. Jednotky na pontonech kruhového půdorysu o průměru 20m jsou pojednány jako ostrovy. Nejsou tedy architekturou, jako u varianty 1, nebo designem, jako varianta 2, ale jakýmsi hybridem přírodního prvku. Mají formu bochánkovitých ostrůvků s archetypálním symbolem domečku. Hlavní obytné prostory ústí do hlubokých zářezů do ostrůvků. Smyslem této stylizace je při volném rozmístění na plochu rybníčku eliminovat pocit zaplnění. Naopak měřítkovou manipulací dosáhnout dojmu jakéhosi fjordu, který pokračuje dál za horizont. Identifikace objektu jako ostrova je důležitým psychologickým aspektem. Jednak je nejpregnentnějším vyjádřením autonomie a nezávislosti. Není narážkou na loď, která de fakto lodí není, protože je stacionární. A také vytváří pocit soběstačného biotopu s vlastní zelení, která není jen bioeko nálepkou, ale i funkční součástí. Symbol ostrova je pak i velmi dobrým marketingovým znakem. 
Mít dům na vodě je fajn, mít vlastní loď je fajn, ale koupit si svůj vlastní ostrov znamená opravdu něco ;o)