Slovany - Bratislava
polyfunkční dům
detail projektu
Urbanistický koncept
Na jedné straně pozitivní potenciál místa vzhledem k jeho poloze a dostupnosti a na straně druhé problémy spojené s brownfieldem, hlukem z dopravy a složitě odhadnutý vývoj na sousedních parcelách je diagnózou místa a východiskem pro náš návrh.
Brownfield většinou představuje ve struktuře města jakési bílé místo, nádor, kde chybí tkáň a předivo cév. Snažíme se o propojení zdravých částí navzájem, napříč nemocným územím. Úkolem je zajistit logické provázání dopravní struktury a komunikací, zajistit prostupnost. Nově doplněná mřížka v sobě přirozeně odráží strukturu a měřítko sousedních lokalit a stává se osnovou pro budoucí pohyb a stavbu města.
Limity území – nečitelnost urbánní struktury, hlukové limity z dopravy i neznámá budoucí výstavba v okolí - nás vedli k rozhodnutí formovat budoucí výstavbu do blokové formy, jelikož blok je schopen stabilizovat a zpevnit urbánní prostor, jasně definovat a směrovat uliční profil, který doplňuje o potřebný parter a zároveň nabídnout vnitřní intimní svět, jako protiváhu rušné ulici. Vnitřní prostředí bloku vytváří vlastní svět, který je nezávislý na sousedním uspořádání. Blok je zároveň definicí základního sociálního prostoru, kde lze očekávat vznik sousedských vazeb a vztahů.
Budoucí blok pomáhá dodefinovat z jihu Kominárskou ulici, ze západu Račianskou třídou, ze severu nově vytyčuje prodloužení Škultétyho ulice a z východu nově definuje vnitřní ulicí podél hranice pozemku. Blok je ve středu rozdělen prodloužením Kráskovej ulice – nové obytné zóny lokality s ambicí stát se jakousi vnitřní piazetou – centrální veřejné prostranství souboru vybavené obchodním parterem. Navržená podoba dvou bloků je odrazem finálního uspořádání lokality, ovšem s ohledem na majetkové vztahy lze v jižní části pozemku realizovat pouze polovinu budoucího bloku.
Architektura
Rigidní uspořádání bloku, v duchu urbanismu 19. století, pevně definující urbánní strukturu však na mnoha místech nenaplňuje současné trendy v bydlení, odvozené především z modernistického pojetí solitérní architektury.
Ve svém návrhu chceme nabídnout obojí, tradiční blok s prvky soliterní vzdušnosti a prostoru – hybridní blok.
Základní hmotu, která odráží požadovaných cca 60.000 m2 hrubých podlažních ploch lze zformovat jako kontinuální schodišťový dům o šířce 13 m a výšce 8NP kopírující hranici pozemku. Blok, který je takto vytvořen, však nesplňuje standardní hygienické požadavky na osvětlení a oslunění, jeho racionální podstata je nepřijatelně přísná. Zároveň vnitřnímu prostoru chybí diverzita a lidské měřítko.
Konečná forma je odrazem sledování obou problémů - hygienické standardy versus měřítko stavby a to při současném vědomí ekonomických limitů stavby. Budoucí struktura souboru by měla být zahuštěná, vygradovaná od řídkého středu do pevnějšího okraje podél uliční linie. Forma by měla být uvnitř porézní a odlehčená naopak vně působit pevně a čitelně.
Finální podoba souboru je výsledkem přeskupování a vrstvení požadovaného objemu, původně uspořádaného podél okraje pozemku, do celé plochy. Horizontální pohyb hmoty je zároveň doplněn na severním nároží vertikálním akcentem v podobě převýšené obytné věže. Vertikálou se soubor zapisuje do vrstvy bratislavského panoramatu. Otázka ideálního měřítka a vyváženosti stavby inspirovala řešení fasád, kdy sdružováním oken do větších celků posouváme působení celkové hmoty do přijatelnější roviny a měřítka. Tímto řešením osmi podlažní dům opticky redukuje o polovinu svojí podlažnost a s trochou nadsázky získává charakter „činžovní vily“.