Návrh vysokoškolského campusu vychází z morfologické anomálie na pozvolném průběhu svahu. Val tvoří jedinou kompaktní hranici prostoru „náměstí“, jeho záda, a současně meziplán mezi dominantou komína a vrcholem svahu s hvězdárnou. Na místě vzniká dům mezi městem a krajinou. Výjimečnou pozici svahu přebírá kompozice školy. Je kondenzátorem napětí mezi kulturním prostředím definovaným zbytky průmyslové architektury a prostředím přírodním, reprezentovaným dominantou kopce.
Napětí je vyhroceno dovedením povrchu „náměstí“ do parteru školy a zeleně až na její střechu. Toto napětí vyjadřují subtilní siločáry vytvářející rastr obvodového pláště.
Napětí je vyhroceno i v detailu. Např. detail atiky je pojednán jako těsný styk zelené střechy s lehkým obvodovým pláštěm. Hmota je defragmentována podle matice požadavků. Parametry této matice jsou: modulace, funkce, etapizace. Pro čtení je hmota rozdělena do čtyř objemů, které definují jednotlivé katedry.
Vnitřní prostor je výjimečný transparencí. Transparence je východiskem z paradoxu koncentrace a zároveň maximálního kontaktu s vnějším prostředím. Zároveň zdůrazňuje charakter školy vizuálním i faktickým propojením ateliérů a dílen.