Wellness Park Chateau Mcely

architektonické řešení wellness centra a ostatních doplňků parku
CZ, Mcely — 2009
hotely
architekt
Boris Redčenkov, Prokop Tomášek, Jaroslav Wertig

Zámek Mcely tvoří dominantu konceptu jedinečného místa vytrženého ze světa každodennosti. Nejbližší okolí zámeckého parku má zámku, své architektonické dominantě, poskytnout krajinné zázemí a rámec. Zároveň má zprostředkovat splynutí s poetikou Svatojiřského lesa. 
Úkolem projektu Wellness Park Chateau Mcely je doplnit příběh magického místa v magické krajině o další dimenzi. O možnost ponořit se hlouběji do mystiky, oddat se péči a uniknout tak běžným starostem.
Wellness centrum je významnou součástí, ne však dominantou Mcelského konceptu. Tou zůstává zrekonstruovaný zámek. Proto se architektonické řešení wellness centra a ostatních doplňků parku v první řadě snaží nekonkurovat zámku, jeho podstatě, charakteru a pozici.
Návrh wellness centra také řeší problém provozní budovy, která vznikla v uplynulých letech jako utilitární stavba bez architektonických ambicí a při celkové rekonstrukci zámku posloužila pro umístění technologií a doprovodných provozů. Návrh nové budovy wellness centra využívá toho, že provozní budova není v žádném kompozičním vztahu k budově zámku. Wellness centrum tuto stavbu do sebe integruje a prodlužuje její osu v kompoziční záměr - směr, který se v náznaku otevírá z přístupového parteru zámku a vytváří jemnou hranici mezi parkem na západě a lesem na východě.
Wellness centrum je v parku osazeno níže než zámek, takže i při výšce dvou nadzemních podlaží nedosahuje střecha kolonády výše než po kordonovou římsu bosovaného přízemí zámku. Krajinná dominanta zámku v ostrožní poloze tak není z žádného pohledu ohrožena. Díky specifické morfologii je dokonce budova centra z větší části parku pohledově skryta. To by koneckonců mělo být vlastní všem stavbám v zámeckém parku. Jeho návštěvník by je měl při svých procházkách postupně objevovat.
Charakter wellness centra je v naprostém kontrastu ke klasicistní architektuře zámku. Hmota zámku je sestavena z dvou kompaktních forem; dům a věž. Hmota wellness centra je oproti tomu dlouhou horizontálou, směrem do parku si vypůjčuje formu kolonády. Zámek reprezentuje klasickou kompaktní architekturu zdi a otvoru v ní. Wellness centrum se naopak halí do křehké tektoniky předsunuté kolonády jejíž konstrukce je inspirována subtilními konstrukcemi pavilonů, zimních zahrad, voliér a altánů. Stylizace ocelových sloupů se pohybuje na hranici vyabstrahovaných rostlinných motivů, hrázdění nebo litinových kolonád. 
Vlastní budova je pak pojednána jako solidní jádro, schopné ukotvit křehkou kolonádu v prostoru. Zemitý charakter dodává budově hliněná omítka a dřevěné výplně otvorů. Na rustikální fasádu se promítají stíny předsunuté kolonády zdvojující její jemnou kresbu.

I když v sobě objekt wellness centra slučuje několik různých provozů, snaží se najít formu, která je dokáže sjednotit, ale přitom neztěžkne. Samotné tělo lázní vybíhá do parku na jihovýchod. Díky klesajícímu terénu získává wellness centrum výšku pro skrytí wellness (jeskynní lázně) pod terén. Jeskynní lázně je přitom možné otevřít grotami na severovýchodě do lesa a na jihu do parku. K zámku na západě se prodlužuje před kolonádou mlatový parter. Dlouhá hmota kolonády je dynamizována projmutím s mírným zakřivením gradujícím k vyvrcholení kompozice; lesnímu sálu. Lesní sál a vstupní hala se schodišti jsou zahaleny do draperie na bázi kovové tkaniny. Drapérie vytváří nečekaný paradox zpochybňující lázně jako stavbu a posouvající její chápání jako sezónní instalaci.
Křehká voliéra kolonády v sobě ukrývá kromě provozního a technologického zázemí zámku, hotelové depandance, recepce wellness centra, soukromé lázeňské apartmány, lesní sál a jeskynní lázně. Každá část má specifickou atmosféru.
Hotelové depandance jsou velkorysými  terasami se zimními zahradami orientovány do hlubokého bukového lesa. Luxusní vybavení interiérů kontrastuje s atmosférou lovecké chaty.
Recepce wellness centra, přístupná z kolonády a orientované do ní. Je uzlovým bodem, obsluhujícím všechny ostatní klientské prostory. Zároveň je předsálím lesního sálu.
Lesní sál je multifunkční prostor umožňující využití od rušných slavnostních společenských událostí po intimní cvičení jógy. Dominantní je orientace sálu do hlubokého prostoru bukového lesa velkorysým „širokoúhlým“ oknem. Velkorysou dimenzi sálu dodává převýšený cylindrický prostor s holandskými lustry a velkorysé ohniště. Tmavá barevnost rozsvicuje obraz lesa.
Soukromé lázeňské apartmány wellness centra jsou také orientovány do bukového lesa. Vzniká zde napětí mezi intimním prostorem apartmánů a velkorysým výhledem do lesa.
V podzemní části je umístěna relaxační zóna spíše sportovního charakteru. Těžištěm jsou lázně s bazénem, který je stylizován jako jeskynní prostor plynule přecházející terasami do parteru bukového lesa. Prostor má tajemnou atmosféru se spoustou zákoutí a mihotavých odlesků vodní hladiny na stropě grotty.
Barevnost a materiály v interiérech jsou voleny podle charakteru jednotlivých částí.
Ambicí návrhu je současnými výrazovými prostředky navodit emotivní atmosféru. Romantiku bez sentimentu a zároveň bez exhibice racionalizmu. Pomoci by tomu mělo i materiálové řešení kombinující subtilitu a solidnost, moderní konstrukce a tradiční materiály.

Wellness Park Chateau Mcely

architektonické řešení wellness centra a ostatních doplňků parku
CZ, Mcely — 2009
hotely
architekt
Boris Redčenkov, Prokop Tomášek, Jaroslav Wertig

Zámek Mcely tvoří dominantu konceptu jedinečného místa vytrženého ze světa každodennosti. Nejbližší okolí zámeckého parku má zámku, své architektonické dominantě, poskytnout krajinné zázemí a rámec. Zároveň má zprostředkovat splynutí s poetikou Svatojiřského lesa. 
Úkolem projektu Wellness Park Chateau Mcely je doplnit příběh magického místa v magické krajině o další dimenzi. O možnost ponořit se hlouběji do mystiky, oddat se péči a uniknout tak běžným starostem.
Wellness centrum je významnou součástí, ne však dominantou Mcelského konceptu. Tou zůstává zrekonstruovaný zámek. Proto se architektonické řešení wellness centra a ostatních doplňků parku v první řadě snaží nekonkurovat zámku, jeho podstatě, charakteru a pozici.
Návrh wellness centra také řeší problém provozní budovy, která vznikla v uplynulých letech jako utilitární stavba bez architektonických ambicí a při celkové rekonstrukci zámku posloužila pro umístění technologií a doprovodných provozů. Návrh nové budovy wellness centra využívá toho, že provozní budova není v žádném kompozičním vztahu k budově zámku. Wellness centrum tuto stavbu do sebe integruje a prodlužuje její osu v kompoziční záměr - směr, který se v náznaku otevírá z přístupového parteru zámku a vytváří jemnou hranici mezi parkem na západě a lesem na východě.
Wellness centrum je v parku osazeno níže než zámek, takže i při výšce dvou nadzemních podlaží nedosahuje střecha kolonády výše než po kordonovou římsu bosovaného přízemí zámku. Krajinná dominanta zámku v ostrožní poloze tak není z žádného pohledu ohrožena. Díky specifické morfologii je dokonce budova centra z větší části parku pohledově skryta. To by koneckonců mělo být vlastní všem stavbám v zámeckém parku. Jeho návštěvník by je měl při svých procházkách postupně objevovat.
Charakter wellness centra je v naprostém kontrastu ke klasicistní architektuře zámku. Hmota zámku je sestavena z dvou kompaktních forem; dům a věž. Hmota wellness centra je oproti tomu dlouhou horizontálou, směrem do parku si vypůjčuje formu kolonády. Zámek reprezentuje klasickou kompaktní architekturu zdi a otvoru v ní. Wellness centrum se naopak halí do křehké tektoniky předsunuté kolonády jejíž konstrukce je inspirována subtilními konstrukcemi pavilonů, zimních zahrad, voliér a altánů. Stylizace ocelových sloupů se pohybuje na hranici vyabstrahovaných rostlinných motivů, hrázdění nebo litinových kolonád. 
Vlastní budova je pak pojednána jako solidní jádro, schopné ukotvit křehkou kolonádu v prostoru. Zemitý charakter dodává budově hliněná omítka a dřevěné výplně otvorů. Na rustikální fasádu se promítají stíny předsunuté kolonády zdvojující její jemnou kresbu.

I když v sobě objekt wellness centra slučuje několik různých provozů, snaží se najít formu, která je dokáže sjednotit, ale přitom neztěžkne. Samotné tělo lázní vybíhá do parku na jihovýchod. Díky klesajícímu terénu získává wellness centrum výšku pro skrytí wellness (jeskynní lázně) pod terén. Jeskynní lázně je přitom možné otevřít grotami na severovýchodě do lesa a na jihu do parku. K zámku na západě se prodlužuje před kolonádou mlatový parter. Dlouhá hmota kolonády je dynamizována projmutím s mírným zakřivením gradujícím k vyvrcholení kompozice; lesnímu sálu. Lesní sál a vstupní hala se schodišti jsou zahaleny do draperie na bázi kovové tkaniny. Drapérie vytváří nečekaný paradox zpochybňující lázně jako stavbu a posouvající její chápání jako sezónní instalaci.
Křehká voliéra kolonády v sobě ukrývá kromě provozního a technologického zázemí zámku, hotelové depandance, recepce wellness centra, soukromé lázeňské apartmány, lesní sál a jeskynní lázně. Každá část má specifickou atmosféru.
Hotelové depandance jsou velkorysými  terasami se zimními zahradami orientovány do hlubokého bukového lesa. Luxusní vybavení interiérů kontrastuje s atmosférou lovecké chaty.
Recepce wellness centra, přístupná z kolonády a orientované do ní. Je uzlovým bodem, obsluhujícím všechny ostatní klientské prostory. Zároveň je předsálím lesního sálu.
Lesní sál je multifunkční prostor umožňující využití od rušných slavnostních společenských událostí po intimní cvičení jógy. Dominantní je orientace sálu do hlubokého prostoru bukového lesa velkorysým „širokoúhlým“ oknem. Velkorysou dimenzi sálu dodává převýšený cylindrický prostor s holandskými lustry a velkorysé ohniště. Tmavá barevnost rozsvicuje obraz lesa.
Soukromé lázeňské apartmány wellness centra jsou také orientovány do bukového lesa. Vzniká zde napětí mezi intimním prostorem apartmánů a velkorysým výhledem do lesa.
V podzemní části je umístěna relaxační zóna spíše sportovního charakteru. Těžištěm jsou lázně s bazénem, který je stylizován jako jeskynní prostor plynule přecházející terasami do parteru bukového lesa. Prostor má tajemnou atmosféru se spoustou zákoutí a mihotavých odlesků vodní hladiny na stropě grotty.
Barevnost a materiály v interiérech jsou voleny podle charakteru jednotlivých částí.
Ambicí návrhu je současnými výrazovými prostředky navodit emotivní atmosféru. Romantiku bez sentimentu a zároveň bez exhibice racionalizmu. Pomoci by tomu mělo i materiálové řešení kombinující subtilitu a solidnost, moderní konstrukce a tradiční materiály.