Navržený artefakt se snaží řešit problém, který vznikl průrazem jižní fronty náměstí. Vyústění nového bulváru bylo v 19. století kompozičně ošetřeno solitérní plastikou imperátora, která tvořila point de vue uliční osy i politicky ideový protipól symbolům městských práv na náměstí. Právě politický obsah přivodil její odstranění a nastolil dodnes neřešený problém absence kompoziční uzávěry hlavního městského bulváru.
Kompoziční řešení
Ve většině průběhu třídy Svobody není cíl, ke kterému třída směřuje, pohledově přítomný. Propadlé náměstí se vynořuje za terénním zlomem v místě průrazu postupně a až na poslední chvíli. Z pohledu náměstí pak prostor směrem k jihu uniká. Smyslem navrženého artefaktu je podržet pozorovatelovu pozornost až do chvíle, kdy je možné spatřit náměstí v celistvosti a vstoupit do něj. Proto má charakter výškové dominanty schopné svojí výškou zachytit postupně se vynořující zelený horizont, horizont vysokých chebských střech a fasád. Vzhledem k symetrickým nuancím jak z pohledu náměstí, tak z pohledu z třídy Svobody, je tato dominanta mírně posunuta mimo geometrickou osu. Tím také přímo naváže na hlavní ideově kompoziční prvek úpravy Třídy svobody - časovou přímku.
Kvůli ideovému řešení je artefakt posunut z prostoru náměstí na jeho hranici.
Ideové řešení
Jakou myšlenkou a poselstvím naplnit kompoziční prvek významný pro dva hlavní městské prostory? Návrh se snaží oprostit se od politických proklamací, které by mohly být, tak jako v minulosti, záminkou k jeho devastaci. Snaží se pouze konstatovat fakt, že právě v tomto místě se středověký Cheb otevřel nové industriální epoše. Symbolem a připomínkou tohoto průlomového aktu otevření se je symbol brány. Brána mezi dějinnými epochami je osazena do roviny původní jižní fronty náměstí. Jako připomínka již neexistujícího domu. Jako průchod z jedné dějinné epochy do další. A právě v tomto místě navazuje artefakt na dějinnou přímku bilancující na svém průběhu třídou Svobody nejvýznamnější okamžiky historie Chebu.
Forma a symbolika
Pracovním názvem artefaktu je Brána času. Brána je univerzálním symbolem, figurou zřejmou a čitelnou i v abstraktním podání. Její jednoduchá forma převýšené desky má dvě základní polohy: otevřenou a zavřenou. V „zavřené“ poloze je deska kolmo k ose průrazu a uzavírá průhled, je slícovaná s původní jižní frontou náměstí jako dveře do již neexistujícího domu. V „otevřené“ poloze je deska paralelně s osou průrazu a v průhledu se tak jeví jen jako subtilní stéla.
Deska se otáčí kolem své osy v závislosti na čase.O půlnoci je v poloze zavřené. V astronomické poledne je v poloze otevřené a její bočnice, na které je ve stejném grafickém pojetí znázorněna první datovaná písemná zmínka o Chebu, v ten moment navazuje na linii historiogramu. Stává se jeho východiskem a součástí. Spolu s historiogramem doplňují navržené lampy veřejného osvětlení Třídy svobody. Jsou si příbuzné designem a grafikou písma, ale na rozdíl od lamp je zde informace statická a pevná. Je jako nesmazatelný záznam v historii vypálená jednou pro vždy do kovu.
Otevírání a zavírání brány nabízí rituál znázornění času. Ceremoniálním otevřením brány je možné symbolicky vpustit do srdce Chebu Nový rok nebo významné návštěvy. Otevírat a uzavírat festivaly. Darováním symbolického klíče od brány je možné poctít čestné občany a návštěvy. Předáním klíče lze symbolicky předávat funkci starosty.
Převýšená proporce má kromě kompozičního významu pohledové dominanty ještě další významy. Svou gotickou proporcí se přihlašuje k nordickému kulturnímu okruhu, jehož je Cheb v kontextu české republiky, ikonou. A v poslední řadě pak tvoří převýšené dveře protipól převýšenému oknu Sv. Mikuláše uzavírající jeden ze severních průhledů z náměstí. Zatímco na severním pólu dominuje výška okna chrámu, na jižním dominuje nadnesená výška brány v místě průlomu do epochy racionality. Na jednom pólu víra, na druhém pólu rozum.