Současný obraz přednádražního prostoru Chebského nádraží se v lecčems podobá obdobným přednádražím českých měst. Specifické pro to chebské je ohromné volné předpolí, vytvářející cézuru mezi navazujícím hlavním chebským bulvárem Svobody a samotnou nádražní budovou.
Prostor, který si místní pojmenovali jako náměstí nebo park, je vlastně nezacelenou jizvou po bombardování chebského nádraží na sklonku II. sv. války. Díky tomuto bombardování získal sice Cheb novou moderní a reprezentativní nádražní budovu významného českého architekta s praxí u Le Corbusiera, Josefa Dandy. Ale už nikdy se neobnovil kompaktní blok mezi ulicemi Dukelskou, Žižkovou, Wolkerovou a Svobody. A stejně tak se neobnovila jižní uliční fronta Riegerovi ulice. Nová nádražní budova reagovala na velkorysý otevřený prostor rozmáchlými gesty, ale příjemný městský prostor zohledňující komfort pěšáků tím nevznikl. V osmdesátých letech byla rozpačitému prostoru propůjčena ideologická identita umístěním plastiky V.I.Lenina a přejmenováním na Leninovo náměstí. V devadesátých letech byla logicky tato identita popřena. Zatím co investice a stavební ruch se v Chebu realizoval více-méně jeho rozrůstáním, klíčový prostor v jeho centru a jizva druhé světové války zůstal nezacelený. A tak jsou přijíždějící vlakem a autobusem od nádraží, vstupní brány Chebu, už třičtvrtě století hnáni v dešti nebo palčivém vedru 150 m otevřeným prostorem, než dosáhnou nejbližšího městského parteru.
Navržená koncepce revitalizace přednádražního prostoru proto vychází z analýzy historického vývoje a současného stavu. Snaží se zhodnotit pozitiva a eliminovat negativa současné situace a snaží se navrhnout systém, který by logicky navázal na okolní urbánní struktury. Smířil by původní blokovou zástavbu koncipovanou na pravidelných průhledových uličních osách s rozvolněnou post funkcionalistickou zástavbou vymezující se vůči tradičnímu městu. Sytém, který by do bezbřeze a bezkoncepčně se rozlévajícímu prostoru vtiskl jasný, čitelný a funkční řád.
Navrhované řešení vychází z prodloužení a provázání existujících uličních os ulic Svobody, Obětí nacizmu, Palackého, Riegrovy, Žižkovy. Prostor mezi těmito osami jsme vyplnili zástavbou, která prodlužuje uliční fronty těchto ulic až do jejich protnutí se a navázání na další ulici. Přidali jsme ještě osy mířící na dominantní vstup do nádraží a na pavilon České pošty.  Pohyb a orientace v takto definovaném prostředí má pak tradiční logiku: vím kam jdu, protože vidím cíl své cesty.
Navržená koncepce si pro svoji funkčnost nenárokuje okamžitou realizaci. Je možné ji rozdělit na menší celky realizovatelné v nezávislých etapách.
Jako první logická etapa schopná nastartovat revitalizaci a „poměštění“ celého přednádražního prostoru se nabízí výstavba parkovacího domu doplňujícího chebský terminál o komfortní řešení individuální dopravy. A na to navazující multifunkční objekt s komerčním parterem s krytou arkádou.
Oba objekty by svým umístěním a tvarem vymezily tři důležité směry rozptylu cestujících z přednádraží do města. A zároveň by akcentovaly pavilon pošty jako pohledový uzávěr jednoho z nově definovaných směrů.
Arkády by nabídly komfortní chráněnou cestu podél aktivního parteru a vstup do vnitřního atria, hlavního komunikačního prostoru nové polikliniky. Atrium nabízí možnost atraktivního prostoru čekáren před ambulancemi, který využívá služeb komerčního parteru a na úrovni prvního podzemního podlaží je indoorově propojen s parkovacím domem. Prostory ambulancí a příslušných doplňkových funkcí věnčí atrium. Je možné je flexibilně umísťovat, modifikovat, rozšiřovat.
Věříme, že navržené řešení má potenciál zacelit jizvu z II. sv. války, „poměštit“ neidentifikovatelný prostor a doplnit ho o funkce, které zhodnotí a zvýší atraktivitu chebského dopravního terminálu.