Dům se svou skořápkou podřizuje kontextu. Je solitérem ve vlastní zahradě, respektuje uliční a stavební čáru, respektuje výšky a měřítko okolí. I když je čitelně současným, zachovává tradiční poměr otevřených částí ve prospěch plochy omítky. Svébytnost, otevřenost, transparentnost a vnitřní svobodu realizuje uvnitř skořápky. Uvnitř až banálního rámce domu jsou do sebe zaklesnuty protikladné principy jako dílky orientálního hlavolamu. Jako jin a jang ve 3D. V pravotočivém mužském principu se tu mísí části exteriéru a interiéru, pompézních převýšených prostorů a komorních téměř utilitárních místností. Mísí se tu reprezentační a intimní, viditelné a skryté, hmota a prázdnota, světlo a stín. Jedno vymezující se vůči druhému, ale potřebující to druhé ke svému vyznění. V protiběžné rotaci dispozice vychází a zapadá slunce. Vnější kubická skořápka proříznutá protilehlými štěrbinami lapá zasklenými atrii jeho první i poslední paprsky. Díky nim slunce v domě doslova vychází i zapadá.